Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Literární dílna © Temnářka a Elinor - díl první

11. října 2012 v 21:50 | Vendula Kreplová |  Z mého života
Znáte úsloví "přijít k něčemu jako slepý k houslím?" Tak přesně to se mi dnes přihodilo. Ale začneme od začátku, ano?

Po skončení školy, ze které mě dnes náš lektor propustil o něco dřív, jsem se vydala rovnou do Mahenovy knihovny. Na mých bedrech totiž ležel bojový úkol, který vyžadoval neprodlené splnění - a to předat Temnářce kresby Femoriana do její soutěže.

Předpokládala jsem, že Temnářce pouze předám složku s kresbami a vzápětí odejdu (aneb "Jen prstíček nastrčíme a hned zase půjdeme,"), ale když jsem Temnářku a Mílu Lince lokalizovala, bylo mi řečeno, cituji: "Připoj se k ostatním, sedni si a předstírej, že jsi čtrnáctileté dítě."

Každý, kdo mě zná, jistě uzná, že se v mém případě jedná o beznadějnou misi, ale přesto jsem se připojila k ostatním a čekala na zahájení literární dílny, kterou vedla Temnářka a Elinor. S oběma slečnami jsem se již v minulosti setkala, s Temnářkou dokonce víckrát, takže jsem víceméně věděla, do čeho strkám nos, což se ovšem s velkou pravděpodobností nedalo říct o dalších účastnících dílny, kteří působili poměrně nervózně, ačkoliv je Temnářka hned několikrát ujistila, že vážně nekouše. :-)

Nakonec se nás sešlo skoro deset (přesný počet se mi zjišťovat nechce, matematika nikdy nepatřila k mým oblíbeným předmětům), z blogerů kromě organizátorek samotných například ještě Berenika, Alex, 37, Skřítek a samozřejmě má maličkost. Z řad neblogujících se tu objevil Bereničin spolužák Tom a potom ještě jedna paní, která se ale příliš nezapojovala a ihned po skončení dílny se zvedla a odešla (asi jsme se jí nelíbili :-).

Nebudu vás dlouho zdržovat popisem, co všechno jsme dělali, ale krátké info si neodpustím. Napřed nás Temnářka a Elinor stručně seznámily s několika literárními soutěžemi pro mladé lidi, které se v České republice pravidelně konají, poté nám ukázaly knihy pár mladých spisovatelek a nakonec jsme dostali seznam "povinné četby", tj. papír s názvy teoretických knih o psaní, které jsou v Mahenově knihovně k dostání. Nejspíš si některou z nich půjčím, ale nevím, kdy to bude, poněvadž v současné době nemám moc času na čtení (a vlastně i na cokoliv jiného, když už jsme u toho... i tento článek píši ve spěchu). Každopádně, popojedem.

Následně si každý z nás od Temnářky vytáhl lísteček, na kterém bylo jedno slovo, a naším úkolem bylo napsat libovolný literární počin (většina psala vyprávění, ale objevily se i dvě úvahy) na A4, v němž by se ono slovo zrcadlilo, ale neobjevilo by se v textu samotném. Na splnění tohoto úkolu jsme dostali přibližně půl hodiny, poté jsme svá dílka postupně všichni přečetli a ostatní se kromě krátkého zhodnocení měli pokusit uhádnout, jaké slovo jsme měli. Pro bližší představu si pod perexem můžete přečíst můj výtvor na téma Světlo, ale neočekávejte nic extra, co také chcete vyplodit ani ne za půl hodiny? :-)

Krátce po prezentaci všech vzniklých dílek dílna přibližně v 16:45 skončila a většina z nás se zvedla s tím, že si půjde ještě někam sednout. Kam přesně, to jsme chvíli nevěděli, ale nakonec rozhodla Temnářka, která měla chuť na čokoládu. :-) Tak jsme zamířili do čokoládovny, nešel s námi akorát Míla, který ale slíbil, že se k nám přidá, až skončí v šest v práci a ona paní, která se příliš nezapojovala, tedy když nepočítám její zanícený projev ohledně (ne)morálnosti počínání homosexuálů, který vyprovokovala Alexina úvaha na toto téma a který Temnářka musela utnout v zárodku, nebo bychom se nejspíš nikam nedostali. :-)

Zamířili jsme tedy do čokoládovny, kde jsme napřed způsobili malý rozruch ohledně stolů a následně jsme si objednali. V čokoládovně jsem nikdy předtím nebyla, proto jsem si na radu Temnářky vybrala čokoládový koktejl. Nebyl špatný, ale pokud tam někdy půjdu znovu, nejspíš si dám něco jiného.

Poté již následovala uvolněná diskuze na nejrůznější témata, ať už blogování, literatura, škola... jednoduše všechno možné, co nám zrovna přišlo na jazyk. Postupně jsme se rozcházeli, první odešla Skřítek, následně se rozloučily 37 a Alex. Po jejich odchodu jsme se mimo jiné dostali ke kauze "Kozy na titulku" a Berenika nám v souvislosti s ní a slečnou Lotty Biondi přečetla svůj vtipný článek Biondifóbie, za který si od všech přítomných vysloužila uznalý smích a od Elinor navíc i výzvu, aby pro ni napsala článek o své oblíbené knižní sérii.

Zanedlouho potom jsem zároveň s Berenikou a jejím spolužákem Tomem odešla i já, takže vás naneštěstí nemohu informovat, co se dělo dál, ani vám prozradit, jestli Míla nakonec do čokoládovny dorazil (slíbil sice, že přijde hned po práci, ale vypadalo to, že se někde zatoulal a nebo zapomněl). Co vám ovšem říct mohu, je to, že literární dílna rozhodně stála za to a pokud jste z Brna a nebo z blízkého okolí, je vám ideálně 12-16 let a chtěli byste se stát spisovateli (a nebo vás prostě baví psát), doporučila bych vám to zkusit. Další dílna proběhne 25. října, pokud by vás zajímaly bližší informace, najdete je zde a já se tímto prozatím loučím, poněvadž času není nazbyt a neúprosně na mě tlačí (to je ostatně i důvod, proč jsem odešla dřív, ačkoliv se mi vůbec nechtělo). Inspirace s vámi!

EDIT: Z večerní krátké konverzace s Temnářkou vyplynulo, že Míla nakonec nedorazil, protože opravdu zapomněl. :-)

EDIT 2: Temnářčin článek na stejné téma si můžete přečíst zde. Pokud některý z účastníků o dílně ještě něco napsal, dejte mi vědět, ať sem přidám odkaz i na váš příspěvek. :-)


(pracovní název: světlo)

"Pitomý slunko!"
Otráveně jsem pohlédla na mého bratra, který se právě ohnal kolem sebe v marné snaze zahnat paprsky, které ho bodaly do očí. To se mu samozřejmě nepovedlo a dosáhl jedině toho, že mě nechtěně udeřil do boku.
"Dávej přece pozor," napomenula jsem ho a snažila se nemyslet na to, jaké vedro mi ve skutečnosti je a jak tuze ráda bych se naložila do vany napuštěné pořádně studenou vodou.
Jediný problém byl, že něco podobného na chodníku uprostřed města ležet nenajdete.
Po zádech mi stékal pot a čím víc jsem se snažila ho ignorovat, tím hůř jsem se cítila. "Jak dlouho bude ještě trvat, než toto všechno skončí?" zauvažovala jsem, zatímco jsem si na nose posunula sluneční brýle, doplněk, bez kterého bych v těchto dnech nemohla udělat ani krok.
Asi jsem se musela zasnít, protože když do mě bratr znovu šťouchl, tentokrát zcela záměrně, s překvapením jsem si uvědomila, že už jsme na místě. Veliký starý dům se před námi tyčil a neozýval se z něj jediný zvuk, takže nevědět lépe, řekla bych, že je prázdný.
Vyšli jsme po točitých schodech a když jsme vstoupili do bytu, kde nás již očekávali, zarazila mě nenadálá tma, která se kolem nás rozprostřela.
"To tu nemůžou rožnout?" zašeptala jsem směrem, kterým jsem tušila mého bratra.
"Víš stejně dobře jako já, co jsou zač, tak se tak hloupě neptej," odpověděl nevrle. "Stejnak si neustále stěžuješ, že nesnášíš léto, teplo a zář slunce, takže co se ti pořád nelíbí?!"

Pokračování... nebude. :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Skřítek | Web | 12. října 2012 v 17:22 | Reagovat

Bylo to vážně fajn a už se nemůžu dočkat příštího setkání. Je super, že hned potom je vyhlášení knihovní literární soutěže, které jsem se zúčastnila. :-) A pokud to dobře dopadne, tak sebou příště vezmu i spolužáka! :-)

2 Lyra | Web | 12. října 2012 v 18:32 | Reagovat

[1]:Taky se těším na příště a na vyhlášení soutěže přeji hodně štěstí :-) Spolužáka určitě doveď, čím víc nás bude, tím lépe :-)

3 Berenika | E-mail | Web | 16. října 2012 v 20:26 | Reagovat

Lépe bych to nepopsala.
Poslední věta zní zajímavě... Proč nebude pokračování? Já po příchodu domů zjistila, že ze slepé postavy, o které jsem psala de facto náhodou a kvůli tématu, se pomalu (ale jistě) stává jedna ze stěžejních postav mé nejnovější soutěžní povídky. To se stává, když si postavy dělají, co chtějí. Možná dokonce ten svůj kousek nějak zakomponuji i do samotné povídky... Potom, co jej desetkrát přepíšu a upravím význam každé druhé věty. Hlavně, když se nezmění celkový mrazivý dojem. :-D

Je mi neuvěřitelně líto, že se nemůžu účastnit příštího setkání, ale o prázdninách nemám v Brně kde být a nejsem si ani jistá, jestli je otevřený intr. Zkrátka já jdu až na přespříští schůzku. Pfe, co když se tam Skřítčině spolužákovi nebude líbit a já ho nepoznám? xD A kdo je tam bude strašit novými pojmy z knihovnictví, které jsem se naučila? :-D

A ještě něco, co jsem chtěla říct.
Jsem ráda, že jsi přepsala svůj úryvek. Když jsi ho četla, tak jsem ještě tak trochu psala, protože jsme s Tomem přece jen přišli pozdě, a nevnímala jsem dostatečně ano, abych mohla hodnotit nebo uvažovat o tématu. Až teď můžu stoprocentně říct, že se mi to líbí a kdybych to viděla napsané i předtím, možná bych uhádla i téma.

4 Lyra | Web | 18. října 2012 v 0:44 | Reagovat

[3]: Protože jednak v současné době můj zájem leží u jiného díla a taky se jedná opravdu čistě o jednohubku určenou pro literární dílnu. Každopádně ti držím palce s tvým příběhem, ať ti to v soutěži vyjde :-) Pro zajímavost, o jakou soutěž se jedná?

A nedalo by se s někým domluvit, že bys u něj tu jednu noc přespala? Pokud by to tedy nevadilo tvým rodičům, že ano :-| A i když ti to nevyjde, určitě se účastníci dílny postarají o tom, aby se k tobě informace o jejím průběhu nějakým způsobem dostaly :-)

Jsem ráda, že se ti to líbí, ale opravdu se to rozpracovávat nechystám. Alespoň ne teď, těžko říct, co se stane v daleké budoucnosti. To bych se ale musela vážně hodně nudit :-D

5 Berenika | E-mail | Web | 18. října 2012 v 18:00 | Reagovat

[4]:Je to soutěž "Příběh pro princeznu," tuším, že se jí účastní i Temnářka, koneckonců to bylo v literární dílně zmíněno. Taková věc lehce na odreagování... A na celý rok :-D

U něj? Nevím, jestli by z toho byl nadšený on, natož rodiče... A příteli by se to asi taky příliš nelíbilo. Myslím, že to nepůjde. Musela bych kvůli tomu zůstat nejen na čtvrtek, ale i na pátek, protože po skončení dílen by mi už nejel autobus ani vlak z Hradce do Třebechovic. Poslední jezdí z HK v šest (bus - vlak v sedm, ale ten mám daleko od domu a musela bych přes hřbitov, což se mi potmě nechce) a cesta z Brna do HK trvá tři hodiny. Jelikož pochybuji, že si mě někdo i s kufrem nastěhuje domů na dvě noci a skoro tři dny... :-(

6 Lyra | Web | 20. října 2012 v 14:53 | Reagovat

[5]:Vidíš, to mi asi nějak uteklo, a nebo jsem tu soutěž už zapomněla :-)

Nemyslela jsem nikoho konkrétního, spíš to, že jestli máš v Brně nějakého kamaráda/kamarádku, mohla bys u něj/ní přespat. Ale jestli ti to nevychází, tak se holt nedá nic dělat, ostatně to byl jen návrh, že :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama