Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Filmový Londýn 2014 (1)

20. července 2014 v 22:00 | Vendula Kreplová |  Z mého života
Dlouho jsem to odkládala, ale myslím, že konečně nastal čas, abych popsala průběh zájezdu do Londýna, který se uskutečnil na přelomu dubna a května. Když se řekne Londýn, jistě se vám vybaví místa jako Buckingham Palace, Westminster Abbey, London Eye, Trafalgar Square a další. Tak o těch řeč nebude. :) Protože se jednalo o školní zájezd, já a dalších přibližně dvacet statečných z nejrůznějších ročníků studia jsme se vydali poznat méně známou stránku Londýna týkající se filmu.

29.4. Den odletu

Odlétali jsme v pět odpoledne z Brna-Tuřan a přistát jsme měli na Stansteadu. Stejnou trasu jsem již jednou absolvovala a tak jsem věděla, co čekat. Na Londýn jsem se těšila, ale v den odletu byla moje nálada spíše pochmurná. Bylo velké horko a já s sebou táhla ne zrovna lehký kufr. Příliš se mi neulevilo ani poté, co jsme vzlétli. Létání se nebojím, zalehnuté uši mi nevadí, ale protože jsem s sebou neměla pití, brzy jsem dostala žízeň. To jsem ještě netušila, že po příletu do UK nás čeká hodinu a půl dlouhá cesta autobusem do Londýna. Takže než jsem znovu dostala příležitost se napít, uplynulo zhruba pět hodin (na letišti v UK nebyl čas se zastavit a něco si koupit).

Konečně jsme dorazili na hotel Holiday Inn a dostali kartičky k pokojům. Ty fungují tak, že pro vstup do pokoje je zastrčíte do přístrojku u dveří a následně je necháte zastrčené uvnitř dalšího přístrojku vevnitř, aby se vám v pokoji nevypínala elektřina a vše fungovalo. I výtahy fungovaly na kartičky, což se v dalších dnech zájezdu prokázalo jako docela nepraktické, když jsem měla příruční tašku přecpanou věcmi a ve spěchu mezi nimi hledala malou kartičku.

Pokoj v hotelu mě příjemně překvapil. Byl docela prostorný, s vlastní televizí a velkou koupelnou. Na pokoji jsem se ocitla se spolužačkou z vyššího ročníku, kterou jsem předtím neznala, ale nevadilo mi to, jsem zvyklá na to sdílet ubytování s cizími lidmi. Po obhlídce pokoje jsem se vydala doplnit zásoby jídla a utkala se s nepřítelem v podobě samoobslužné pokladny v Tescu. Možná se nyní smějete, ale se samoobslužnou pokladnou jsem nikdy předtím nepřišla do styku, takže mi chvíli trvalo, než jsem zvládla její ovládání a zaplatila.

Ten den jsme pochopitelně žádný program neměli, takže po večeři jsem se šla umýt. Sprcha fungovala a dokonce tekla teplá voda a nebylo jí málo, což je něco, co mě v Anglii vždy příjemně překvapí. Poté jsem zalehla a spala až do rána, zvědavá, co mě další den čeká.

30.4. Den první

Ráno jsem se vydala na snídani, kterou jsme měli v rámci zájezdu zaplacenou. V prostorné hale, kde se snídaně konala, na mě čekalo překvapení v podobě obrovských švédských stolů. Představte si vše, co byste mohli na snídani sníst a teď to vynásobte deseti. Takto jsem si aspoň připadala, když jsem chodila kolem stolů a prohlížela si rozmanitou nabídku jídel. Pečivo slané i sladké, máslo, marmeláda, šunka, salám, houby, vajíčka na měkko i volská oka, slanina, jogurty, kompoty, cereálie, ovoce, zelenina, z pití džus, káva, čaj... Oči mi přecházely. Nakonec jsem posnídala na mé poměry obří porci bílého jogurtu s lesním ovocem, protože mi bylo jasné, že na zbytek dne budu potřebovat hodně energie.

Jako první nás na programu čekalo Science Museum. Vstup do něj byl zdarma. To je mimochodem jedna z věcí, které se mi na UK líbí. Spousta muzeí, galerií a dalších institucí má alespoň na běžné expozice vstup zdarma, což studenti vždy ocení. Přiznám se, že jsem neměla jasnou představu, co přesně od vědeckého muzea očekávat. Nakonec ale bylo zajímavé, i když jsem si stihla prohlédnout jen část expozic. Muzeum je vážně velké a abych ho prošla celé, potřebovala bych mnohem víc času než hodinu a půl, maximálně dvě hodiny, které jsme v něm mohli strávit. Nejvíce se mi zamlouvala část věnovaná vesmíru, dále předmětům používaným v 18. století. Kromě samotných expozic jsem se byla podívat do muzejního obchůdku ("A little shop! I love a little shop!"), kde mě zaujal především Dalek v krabici. Cenu jsem nenašla, ale bylo mi jasné, že bych si ho stejně nemohla dovolit koupit. Takže jsem zamáčkla hořkou slzu a vydala se pryč. Naštěstí to nebyl poslední Dalek, na kterého jsem v průběhu zájezdu narazila. Což v UK ostatně není nic překvapivého. Ale k tomu až později, nechci spoilerovat.

Jako další bod programu jsme se odpoledne vydali do Cinema Museum, které jsem si vychutnala mnohem víc. Muzeum se nachází v odlehlejší, turisty méně navštěvované části Londýna, ale pokud budete mít možnost, určitě se do něj zajděte podívat. Já sama jsem v něm určitě nebyla naposled.

A proč se mi v něm tak líbilo? Zde trochu odbočím a něco vám na sebe prozradím. Mám v povaze cenit si lidí, kteří mají nějaký koníček, zájem, vášeň. Ještě víc si pak cením lidí, na kterých jde vidět, že o své vášni neuvěřitelně mnoho ví a přináší jim potěšení o ní mluvit s ostatními.

Přesně takovýto dojem jsem získala z postaršího pána oblečeného v dobovém kostýmu uvaděče, který nás muzeem provedl. Prohlídku jsme začali venku, kde nás seznámil s historií budovy muzea a okolních budov, které dohromady vytvářely blok. Prozradil nám, že v minulosti se jednalo o chudobinec (Lambeth Workhouse), kam přicházeli lidé, kteří se ocitli ve finanční nouzi. Byla jim poskytnuta strava a ubytování, za což pochopitelně museli pracovat. Není bez zajímavosti, že část dětství v tomto místě strávila jedna slavná osobnost, kterou není nikdo jiný než legendární Charlie Chaplin. Proto je v muzeu k vidění i výstava věnovaná právě Chaplinovi.

Muzeum se zaměřuje na obsáhnutí každého aspektu chození do kina (architektura, vybavení kin, reklamní materiály, obrázky kin, uniformy, všemožné publikace, a samozřejmě i filmy samotné, dále trailery, domácí filmy a mnoho dalšího). Ačkoliv jsme v něm strávili větší část odpoledne, pořád mi to přišlo žalostně málo a je mi jasné, že jsem viděla jen nepatrný zlomek z toho, co muzeum nabízí. Nejvíce se mi kromě krásné kočky, jakéhosi maskota muzea, která se vyvalovala v křesle a vypadala, že ji davy návštěvníků vůbec nevzrušují, líbilo v kinosále, kam nás průvodce zavedl skoro až ke konci prohlídky. Jednalo se o obrovskou místnost, kde se konají nejrůznější akce (promítání, besedy, atd.). Jako malou pozornost jsme dostali na výběr, jestli chceme kávu nebo čaj (dala jsem si čaj) a na ochutnání výborné britské sušenky. A aby všeho překvapení nebylo málo, náš průvodce nám dokonce i zazpíval! Poté již nastal čas odejít, ale ještě předtím nás po malých skupinkách vzal do nenápadné místnosti poblíž vchodu do muzea, aby nám ukázal nejcennější exponát celé muzejní sbírky. Jednalo se o neuvěřitelně propracované dílo, ale o co jde, vám nepovím, pokud to chcete vědět, budete muset do Cinema Museum zajít sami. Opravdu to stojí za to! Návštěvu je nutné zarezervovat si předem a vyjde vás maximálně na deset liber. Jak říkám, pokud bude muzeum ještě stát (jedná se o charitativní organizaci, která není financovaná z veřejných prostředků), až se do Londýna vrátím, určitě do něj zajdu znovu. A při troše štěstí by tam stále mohl být ten sympatický a nadšením sršící pán, který nám svým výkladem poskytl mnoho informací o tomto filmovém ráji skrytém v zapadlých londýnských uličkách.

Večer byla možnost vydat se do jazzového klubu nebo do kina. Chtěla jsem jít do kina na Only Lovers Left Alive, ale lístky již byly vyprodané a do jazzového klubu se mi nechtělo. Jakkoliv se mi jazz poměrně líbí, přece jen jsem byla unavená. Takže jsem si po zbytek dne udělala volno a těšila se na další dny, o nichž se tu články objeví příští víkend (a tentokrát i s fotkami z místa činu!).
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukáš | Web | 21. července 2014 v 10:09 | Reagovat

Zdravím,

ano většině lidem se v hlavě rozsvítí informace o výše uvedených místech právě díky školskému vzdělávání... obzvláště v rámci výuky angličtiny (jak jinak).

Mimochodem já už taky delší dobu plánuju odlet do Velké Británie (před mnoha lety jsem sice byl v Irské republice, ale teď to bude Anglie).

2 Lyra | 22. července 2014 v 8:39 | Reagovat

[1]:Neříkám, že je to špatně, naopak mě těší, když lidé aspoň trochu vědí, co si pod Londýnem představit, ale jsou tam i další zajímavá místa, nejen ty nejznámější.

V tom případě přeji hezký zážitek z pobytu v Anglii. :-)

3 Boudicca | Web | 23. července 2014 v 7:15 | Reagovat

Na další články se moc těším, příjemné čtení ke snídani :) Je pravda, že jsou muzea ve většině případů zadarmo, na druhou stranu ceny za vstupy na ostatní památky to hravě vykompenzují (když jsem viděla, kolik stojí Westminster, tak mi málem vypadly oči z důlku :D  ). V Londýně jsem byla jen v Natural History Museum a pak v té obrazárně, co je u Trafalgaru. Science Museum by se mi ale určitě líbilo taky (a podle tvého popisu i to filmové, ačkoliv k filmu nemám takový vztah jak ty - pro tebe to musel být úžasný zážitek :)).

4 Lyra | 24. července 2014 v 8:02 | Reagovat

[3]:To ráda slyším. :-) Je pravda, že ceny do památek jsou kolikrát drahé, zrovna tebou zmíněný Westminster, na druhou stranu za to ony památky většinou stojí, třeba Westminster je úchvatné místo. Osobně jsem schopná bez problémů zaplatit za lístek deset liber, jak je to nad deset, již se rozmýšlím, jestli mi to za to stojí, ale každý má tyto hranice nastavené jinak.
Science Museum bylo skvělé a Cinema Museum díky své komorní atmosféře ještě lepší. Myslím, že by si dokázal vychutnat i někdo, kdo film nebere jako svůj hlavní zájem, protože v muzeu nešlo jen o filmy jako takové, ale i o samotnou zkušenost s chozením do kina a k tomu se pojila spousta zajímavých historek (v paměti mi utkvělo především to, jak nám pan průvodce ukazoval jakousi nádobu s pumpičkou a vysvětloval, že se kdysi používala tak, že s ní zaměstnanci před začátkem filmu chodili okolo řad a stříkali na návštěvníky, aby ostatním nesmrděli pod nos :D). A ano, byl to úžasný zážitek! :-)

5 Lukáš | Web | 24. července 2014 v 9:11 | Reagovat

[2]: ó děkuji :) Snad to vyjde no...

6 terry-place | Web | 24. července 2014 v 16:26 | Reagovat

V Londýně jsem byla před čtrnácti dny a přijde mi to už asi jako rok. :D Taky se mi líbilo, že byl skoro do všech muzeí vstup zdarma. Mohli by to u nás taky zavést.
Já šla hlavně po hlavních památkách,protože jsem měla jen jediný den. I tak jsem našla minimálně dva takové sympatické obchůdky přecpané věcmi s Doctorem who. A mé whovianské já bylo moc spokojené. :D

7 Lyra | 25. července 2014 v 9:22 | Reagovat

[6]:Nebylo by to špatné, ale nejsem si jistá, jestli jde o něco v českých podmínkách realizovatelného.
Ano, obchůdků, kde najdeš věci s tématikou Doctora Who, je v Londýně plno. Nejznámější je asi Forbidden Planet, ale rozhodně není jediný. :D

8 csfdkofein | Web | 21. prosince 2014 v 19:47 | Reagovat

tie svedske stoly hmmm mnam :) a cinema museum ti zavidim :) a vecer moznost vydat sa do jazzove klubu alebo do kina? :) no nevedel by som sa rozhodnut.. :-)

9 Lyra | 22. prosince 2014 v 20:04 | Reagovat

[8]:Ano, na ty švédské stoly hned tak nezapomenu. Jestli si Angličané takto dávají do nosu běžně, už chápu, proč je spousta z nich tlustá. :D Cinema Museum bylo skvělý zážitek, pokud někdy budeš mít příležitost, určitě ho navštiv. Volba mezi jazzovým klubem a kinem může být těžká, za mě to ovšem vyřešily okolnosti. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama