Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Filmový Londýn 2014 (4)

21. prosince 2014 v 19:17 | Vendula Kreplová |  Z mého života
Přání dodat poslední část povídání o zájezdu do Londýna dřív než za dva měsíce od minulého dílu mi nevyšlo. Každopádně ji stíhám přidat aspoň před koncem roku, což též pokládám za úspěch. A při troše štěstí nepůjde o poslední článek tohoto měsíce... ale nechci předbíhat. Přeji příjemné čtení.

3.5. Den čtvrtý

Závěrečný den programu nastal. Za jiných okolností by se mě mohla zmocnit melancholie, ale tentokrát jsem se rozhodla, že nedovolím, aby mi vědomí, že zanedlouho Anglii opustím a nepodívám se do ní zase bůhví jak dlouho, zkazilo zážitky, které přede mnou leží. Rozhodla jsem si tento den užít do posledního detailu.

Program jsme měli tentokrát jen dopoledne. Zato velice zajímavý - vydali jsme se do BBC! Po kontrole ve vstupní hale nás pustili dál. Kde se nacházíme, šlo poznat již z vyzdobení vstupní haly. Na zdech visely obrovské plakáty z Doctora Who. To ovšem nebylo ani zdaleka všechno. V další ještě daleko větší hale stála TARDIS! A to bych nebyla já, kdybych se s ní nenechala vyfotografovat.

Já a TARDIS v prostorách BBC (viz nápis vzadu)

Dostali jsme visačky na krk a vydali jsme se na prohlídku. Projít vše by trvalo dlouho, proto jsme pochopitelně viděli jen část. Například prostor, kde se každý den tvoří zpravodajství. Fotografii bohužel nemám, protože se v této části budovy fotit nesmělo, ale pokud by vás zajímalo, jak to vypadalo, představte si lidské mraveniště. V jedné obrovské místnosti byly desítky stolů, u nichž seděli lidé, kteří většinou telefonovali, psali nebo si povídali. Panoval tam neuvěřitelný ruch, a to jsme ani nešli dovnitř, jenom jsme se na místnost dívali zpoza skla.

Poté jsme si prohlédli některá studia. Viděli jsme například studio, kde se natáčí oblíbený britský sitcom Miranda.

Studio, kde se natáčí Miranda

Naši průvodci nám ovšem nedovolili pouze pasivně poslouchat výklad. Dostali jsme příležitosti si práci v BBC vyzkoušet na vlastní kůži. Přesunuli jsme se do menší nahrávací místnosti, kde několik členů naší skupinky dostalo scénáře ke krátké hororové rozhlasové hře. S jistou ostýchavostí přečetli své texty a následně jsme si výsledek jejich snažení mohli poslechnout z nahrávky. Překvapivě se jim podařilo hru ztvárnit dobře a určitě si tuto zkušenost užili.

Během nahrávání hororové hry

U hry se ještě na okamžik zastavím. Jeden z členů skupinky mi silně připomínal Michaela Fassbendera (vidět jste ho mohli například v nejnovějších X-Menech jako Magneta), takže jsem polovinu prohlídky strávila tím, že jsem poslouchala výklad a druhou polovinu tím, že jsem tohoto pána fascinovaně pozorovala. Na fotografii výše ho můžete vidět úplně vzadu.

Dalším zajímavým bodem prohlídky byla možnost na chvíli se stát moderátorem, myslím, že šlo o počasí. Postupně se několik lidí vystřídalo. Já mezi nimi nebyla, raději jsem zaujatě přihlížela. A že se bylo na co dívat! Třeba na tohoto krásného Daleka v životní velikosti.

Dalek v prostorách BBC.
Asi nemá cenu psát, že jsem z něj byla nadšená, že?

Pro porovnání velikosti - já (výška 172 cm) a Dalek (výška neznámá, ale strach by z něj šel).

V BBC jsme skončili prohlídku docela brzy, ještě nebyla ani jedna hodina odpoledne. Po prohlédnutí miniaturního obchůdku se suvenýry a nezbytném zvěčnění v prostorách BBC jsem měla po zbytek dne volno. Zamířila jsem tedy do starého známého Covent Garden. Nebyla bych to já, abych nezašla do knihkupectví, kde mi do oka padly dvě knihy- sbírka hororových povídek a studentský průvodce Londýnem. K návštěvě tohoto knihkupectví se možná vrátím v některém z budoucích článků, protože mi právem utkvěla v paměti.

Studentský průvodce se mi osvědčil hned vzápětí, když jsem vybírala kam zajít na oběd. O pár ulic dál jsem dle instrukcí v průvodci našla vegetariánskou restauraci. Za pět liber jsem si objednala oběd, který byl o polovinu levnější než v jakékoliv jiné restauraci, kde jsem během zájezdu byla, a zároveň daleko chutnější. Což jen dokazuje, že ne vždy se dražší rovná lepší. Zvlášť v Anglii, kde si leckde potrpí na nepříliš zdravá jídla.

Po návštěvě kina předchozí den jsem nyní zvažovala zajít do divadla na West Endu. Byl tu ale jeden malý problém v podobě ceny lístků, které jsou poměrně vysoké. Už jsem se smířila, že se divadlo konat nebude...

Když tu jsem narazila na místo, kde se prodávaly lístky na hru Once do Phoenix Theatre. Jednu z hlavních rolí v této hře ztvárnil Arthur Darvill (Rory z Doctora Who). Jedná se o muzikál inspirovaný stejnojmenným filmem z roku 2006. Film samotný mě příliš nezaujal, zato hra mě díky Darvillově účasti lákala hodně. Jenomže nejlevnější lístek stál 22 liber a pozůstatek mého kapesného čítal 23,5 liber. Nakonec jsem si lístek koupila s vědomím, že se po zbytek zájezdu holt ničeho nenajím.

Má "oběť" nicméně stála za to. Do divadla jsem došla asi o hodinu dřív a čekala na začátek představení. Protože jsem seděla až úplně nahoře, za zbývající libru jsem si půjčila dalekohled, abych z představení vůbec něco měla. Nutno poznamenat, že se bylo na co dívat i před začátkem představení. Phoenix Theatre je na pohled krásné zvenčí i zevnitř.

Vstup do Phoenix Theatre a upoutávka na hru Once

Pohled na jeviště

Interiér Phoenix Theatre

A jak se mi představení líbilo? Ačkoliv nejsem fanynka muzikálů, Once mě uchvátilo. Jistě, chybky se našly, především v podobě nedostatečně využitých vedlejších postav, ale jako celek hru hodnotím pozitivně. Arthur Darvill i jeho partnerka v podání chorvatské herečky Zrinky Cvitešić hráli a zpívali skvěle. Pro představu přikládám video. Naživo šlo o velmi silný zážitek, který video nedokáže zprostředkovat, ale to neznamená, že se nemůžete pokochat.

Nejslavnější píseň muzikálu - Falling Slowly

Méně příjemné než představení byla následná snaha získat fotku s Darvillem. Nejsem sběratelka autogramů ani společných fotografií se slavnými, ale pro jednou jsem se to rozhodla zkusit. U zadních dveří divadla nás čekalo víc. Venku panovala do kostí pronikající zima a Darvill se na rozdíl od jiných herců ne a ne objevit. Po asi půl hodině, kdy jsem naklepala ne jednu, ale hned několik kos, jsem čekání vzdala. Na hotel jsem dorazila kolem půl dvanácté, rychle si sbalila věci, nastavila budíka na 4:30 a šla spát. V neděli jsme odlétali ze Stanstedu v 8:20.

Málem bych zapomněla, že jsem se v sobotu ještě byla podívat v National Gallery na Trafalgar Square. Vstup byl zdarma, takže jsem si prošla několik místností a kochala se obrazy. Bohužel jsem neměla čas si muzeum lépe prohlédnout a strávila jsem v něm jen asi půl hodiny, což je zoufale málo. Někdy se tam budu muset vrátit.

Pohled na National Gallery

Cestu do ČR shrnu jen krátce. Bylo to docela utrpení, protože jsem měla hlad a žádné peníze (za půl libry si nic nekoupíte, obzvlášť ne na letišti s jeho přemrštěnými cenami). Let jsem naštěstí z větší části prospala. Zato když jsem dorazila do Brna, bylo příšerné vedro, takže ani cesta autobusem z letiště mi na náladě příliš nepřidala. Zato doma na mě čekala velká porce kuskusu, což bylo milé a velmi vítané překvapení. :)

Jsem opravdu ráda, že mě na tento zájezd vybrali. Přinesl mi spoustu nových zážitků, vyšel mě levně (vrátily se mi 2/3 nákladů, které jsem do zájezdu investovala) a podařilo se mi díky němu odškrtnout několik položek ze seznamu věcí, které chci v životě zažít a vyzkoušet. Navíc jsem se během těchto několika dní solidně zorientovala v londýnském metru, oprášila svou angličtinu, potkala pár zajímavých lidí a především si ověřila, že v Londýně - pokud mi aspoň trochu bude přát štěstí - jsem rozhodně nebyla naposled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Turmë | Web | 23. prosince 2014 v 17:56 | Reagovat

Hm… Tak takový zájezd do Londýna ti ze srdce závidím:). I když, to by asi platilo o každém zájezdu do Londýna. Je to opravdu krásné místo.
Co se Hobita týče: S kamarádem jsme se to rozhodli pojmout jako pijáckou hru. V prvních deseti minutách platilo „piješ, když vidíš draka“, po Šmakově smrti jsme to změnili na „piješ, pokud vidíš široký záběr na novozélandskou krajinu nebo slyšíš referenci na LOTRa“. Musím přiznat, že když přiletěli Orli (to už je v tomto okamžiku spíš inside-joke než spoiler), nebylo už co pít:). Ale neboj, moje hodnocení tímto nebylo ovlivněno:). Pořád musím uznat, že je to umně natočení blockbuster za miliony dolarů – nikdy by nemohl vypadat totálně hrozně. Takže jestli nepatříš do té skupiny lidí, co budou emotivně vykřikovat, jak si tvůrci dovolili knihu takhle zprznit, určitě tě Hobit nějak neurazí. Budeš po zhlédnutí pravděpodobně upřímně ráda, že to máš konečně za sebou:).

2 Boudicca | Web | 25. prosince 2014 v 13:40 | Reagovat

Jú, Once ve Phoenixu! Taky bych raději umřela hlady, než bych se o takovou úžasnou příležitost připravila.
National Gallery se mi velice líbila. Objevila jsem zde dokonce i zapůjčené Slunečnice od Van Gogha, které jsem před lety marně hledala ve Van Goghově muzeu v Amsterdamu, kde na mě čekala jen prázdná stěna s cedulkou "zapůjčeno do Londýna" :D

3 all-is-magic | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 18:50 | Reagovat

K tomu se dá říci jen: závidím :D Snad se tam jednou podívám :)

Super fotky :)

4 Lyra | 28. prosince 2014 v 8:52 | Reagovat

[1]:Že ano, také se mi tam moc líbí. :-)
Vidím to tak, že opravdu budu patřit do té kategorie diváků, které Hobit nenadchl, ale ani neurazil. Pijáckou hru si z toho udělat nemůžu, protože nepiju, škoda. V minulých dílech se mi stejně nejvíc líbil Smaug, ale recenze mi vyspoilerovaly, že v tomto díle ho zase tolik nebude. No, co se dá dělat.

[2]:Nakonec jsem hlady neumřela, takže to byla stoprocentně dobře zvolená investice. :-) Pro kulturní obohacení se holt občas musí trpět. A zrovna Once za to lehké strádání opravdu stálo.
Jé, zrovna Van Goghovy Slunečnice bych viděla ráda, ale nenarazila jsem na ně během té chvilky, co jsem v galerii strávila. O důvod víc proč se tam vrátit a tentokrát si to tam prohlédnout pořádně. Zato jsem viděla několik obrazů mého oblíbence Vermeera, z čehož jsem byla podobně nadšená jako ty ze Slunečnic. :-)

[3]:Díky. :-) Budu držet palce, aby ti to jednou vyšlo. Londýn (a Británie obecně) za návštěvu stojí - a ne jednu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama