Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Můj rok 2014

30. listopadu 2015 v 23:08 | Vendula Kreplová |  Z mého života
Ano, uhádli jste. Nastal čas zhodnotit minulý rok. A protože není lepšího času na bilancování minulého roku než konec listopadu, uveřejňuji tento článek až nyní. Můžete za to poděkovat mému seznamu 101 věcí, které bych chtěla udělat. Jde o jednu z jeho položek a naneštěstí mám příliš tvrdou hlavu, než abych ji vzdala předem. :) Článek jsem rozdělila do čtyř částí - filmy a seriály, knihy, zájmy, zážitky. Předem varuji - bude to dlouhé čtení!


Filmy a seriály
V rámci školy jsem zhlédla mnoho českých filmů vzniklých před rokem 1945 a objevila mezi nimi několik klenotů (např. Noční motýl z roku 1941). Též jsem se blíže seznámila s dějinami českého dokumentu, když jsem je nakoukávala na zkoušku.

Během roku jsem si průběžně doplňovala mé znalosti filmové klasiky (Vertigo, Million Dollar Baby, Sedm, Annie Hall, Matrix, celá sága X-Meni, všechny Star Treky s původní posádkou atd.).

Samozřejmě jsem nemohla opomenout ani nové snímky. Viděla jsem například toužebně očekávané Strážce galaxie, ale z premiérových filmů mi v paměti nejvíce utkvěl Frank s Michaelem Fassbenderem v titulní roli a pokračování nově rozjeté ságy X-Men: Budoucí minulost.

Ze starších děl jsem si vychutnala filmy jako dokument Má šťastná hvězda od Heleny Třeštíkové, Spielbergovo Chyť mě, když to dokážeš, první díl Sin City, britské sci-fi Perfect Sense, šílenou Jednotku příliš rychlého nasazení, Nolanova Temného rytíře i poslední díl trilogie Temný rytíř povstal, paranoidní sci-fi Správci osudu, fantaskní Purpurovou růži z Káhiry, britský klenot Fish Tank, sci-fi s výborným Kevinem Spaceym Svět podle Prota, Tarantinovy Hanebný pancharty, dokument o stravování ve fastfoodech Super Size Me, křehkou uměleckou romanci Dívka s perlou a mnoho mnoho dalších.

Kromě celovečerních filmů jsem koukala na krátké snímky, především pak spoustu děl z přelomu 19./20. století, z období počátků kinematografie.

Ze seriálů jsem zhlédla první (a bohužel i poslední) sérii Draculy, kde si krvežíznivého upíra zahrál Jonathan Rhys Meyers, čtvrtou sérii Hry o trůny a první řadu viktoriánského Penny Dreadful. Též jsem začala sledovat seriál Dexter, viděla první sérii (výborná), druhou sérii (též výborná) a skončila u třetí série (nuda, příliš pomalý rozjezd).

V kině jsem byla 5x. Na Festivalu fantazie jsem si nenechala ujít film X-Men: Budoucí minulost. Kvůli škole jsem zašla na první i druhou část Trierovy Nymfomanky. Sestřičku jsem jako dárek k narozeninám vzala na Divergenci. Posledním filmem byly Plynové lampy z roku 1944.

Celkem jsem viděla přibližně 179 celovečerních filmů a nespočítaně krátkých. :) O nejlepších zhlédnutých filmech jsem psala i na blogu a rozdělila je do dvou článků - britské a ostatní.

Knihy
V roce 2014 jsem přečetla 38 knih. O nejlepších z nich jsem psala v tomto článku.

Hned několikrát se mi poštěstilo v internetových soutěžích a vyhrála jsem čtyři knihy: Dítě noci na webu Dagon, Nonstop knihkupectví pana Penumbry a e-knihu Ajax Penumbra 1969 na blogu Narcisky a Nebe může počkat na blogu Trinity. A ačkoliv to není kniha, musím zmínit, že na blogu Dragell jsem vyhrála odznáček s tematikou Vampýrské akademie, což mě též potěšilo.

Zájmy
Od podzimu jsem členkou ochotnického divadelního spolku DivOch. K hraní jsem se chtěla vrátit delší dobu, jsem ráda, že se mi to konečně povedlo.

I nadále se věnuji psaní, ačkoliv jen příležitostně. Napsala jsem dvě drabble (Enjoy the silence, soutěžní Utíkej o život) a tři povídky (všechny soutěžní). Nějaká ta báseň se též našla, i když přesný počet momentálně opravdu nevím.

Slavila jsem úspěch v soutěži Tachovská reneta, kde se má povídka Sanctus, espiritus umístila mezi deseti nejlepšími a otiskli ji ve sborníku. Menší úspěch, ale potěšil. :)

Rovněž jste si mou povídku Dcera smrtihlavova mohli přečíst ve sborníku literárních dílen Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Stejně jako ostatní mladí autoři jsem psala na téma zapadlý kout.

Především jsem ale v únoru začala pracovat na mém prvním románu, žánrově spadajícím do městské fantasy. Práce na románu byla dlouhá a původní dokončení plánované ještě v loňském roce se protáhlo.

V listopadu jsem začala chodit na kendó, japonské bojové umění s meči. Trénovala jsem 2x týdně a postupně kendó propadala víc a víc. Někdy o něm možná napíši víc.

Fotografie po skončení speciálního vánočního tréninku. Já jsem v přední řadě třetí zleva, to stvoření celé v černém. :)

Zážitky
Seznámila jsem se s několika fajn lidmi. S některými z nich se stýkám víceméně pravidelně a troufám si říct, že se z nás stali kamarádi (především Wlasta a Boudicca).

Během roku jsem se zúčastnila několika blogerských srazů a jeden nebo dva dokonce organizovala. Největší z mnou organizovaných srazů se konal v dubnu a dorazilo na něj okolo dvaceti lidí. O zábavu nebyla nouze, vzpomínám si především na napínavou partii karetní hry Bang!, v níž jsme se navzájem vůbec nešetřili. Povětšinou se ale jednalo spíš o komorní srazy s menším počtem účastníků.

Momentka ze srazu. Já jsem uprostřed.

Na přelomu února a března jsem si vyzkoušela roli úvodníkáře na brněnském filmovém festivalu Cinema Mundi. Přednesla jsem úvod ke dvěma filmům (Gravitace, Renoir) a zjistila, jaké to je vystupovat za podobných okolností před lidmi.

V dubnu jsem zašla na maškarní večírek naší katedry. Poznala jsem pár nových lidí a docela dobře jsem se pobavila.

Vyzkoušela jsem si politickou kariéru, když jsem na popud bratra kandidovala do zastupitelstva obce. Nemusím snad dodávat, že jsem nebyla do zastupitelstva zvolena, ale aspoň mám na památku hezké profilové fotky z focení na listinu kandidátů.

V květnu jsem zašla na Muzejní noc a byla se podívat například na výstavu moderního umění, která mě nicméně příliš neoslovila. Více se mi líbilo swingové hudební vystoupení, mám pro swing stále větší slabost.

Jako zajímavost bych zmínila, že jsem v květnu v rámci předmětu Filmová distribuce na katedře společně ještě s jednou spolužačkou zorganizovala promítání francouzského filmu Nevěstinec. Okolnosti promítání byly dost vtipné. Místo původně domlouvaného kinosálu jsme s promítáním byly přemístěny do knihovny. Narychlo se muselo postavit provizorní plátno. Na promítání dorazili čtyři lidé. Promítala se verze v originálním francouzském znění s titulky, kde nefungovaly čárky ani háčky (dneska už bych věděla, jak to spravit). Prostě zážitek. :)

Velkým zážitkem se pro mě stalo týdenní poznávaní Londýna, kam jsem vyrazila v rámci výběrového univerzitního zájezdu. V Londýně jsem již byla několikrát, ale tentokrát jsem ho poznala z trochu jiné stránky než běžný turista, protože jsem se soustředila na jeho filmovou stránku. Jako nejlepší zážitek hodnotím návštěvu muzea Sherlocka Holmese a divadelní představení muzikálu Once, kde jsem naživo viděla Arthura Darvilla (Rory z Doctora Who). O zájezdu jste na tomto blogu mohli přečíst v sérii čtyř článků (první, druhý, třetí, čtvrtý).

Poprvé v životě jsem zašla na operu, konkrétně inscenaci Janáčkovy Lišky Bystroušky. A ověřila jsem si, že opera opravdu není můj šálek čaje.

Poprvé jsem se také zúčastnila mnohem méně radostné události - pohřbu. Ve věku 102 let zemřela má prababička, kterou jsem nicméně nikdy nepotkala, takže emocionální vklad z mé strany byl nulový. Každopádně doufám, že se v dohledné době dalšího pohřbu nebudu muset zúčastnit.

V červnu jsem dodatečně v čajovně oslavila své 22. narozeniny. Oslava proběhla skvěle, mile mě překvapil vlastnoručně udělaný dort, který přinesla šikovná Yima.

Již podruhé jsem vyrazila na Festival fantazie v Chotěboři. Vyslechla jsem spoustu fascinujících přednášek, zašla do kina na nové X-Meny, nechala se vyfotit s milou Hattie Hayridge (Holly z Červeného trpaslíka) a vůbec se mi po skončení festivalu nechtělo domů.

V září jsem si nenechala ujít seznamovací večírek naší katedry. Po odchodu z večírku jsem se s partou lidí ještě několik hodin toulala po nočním Brně. Prakticky vůbec jsem nespala (asi 15 minut na nádraží) a ještě tentýž den jsem si šla zacvičit, což byl v podobném stavu takřka olympijský výkon. Každopádně to byla dobrá zkušenost, ale myslím, že jsem na excesy typu zůstat celou noc vzhůru přece jenom už trochu stará. :)

V září jsem též společně s Dragell vyrazila na zahajovací večer projektu Animotéka v kině Scala. Zadarmo jsme zhlédly film Temný obraz (2006), popovídaly si, pobavily se. Zážitky z tohoto večera podrobněji popsala Dragell ve svém článku.

Dragell a já na místě činu - v kině Scala

Jako organizátorka jsem strávila tři dny na festivalu Whocon. Byla to nová zkušenost, kterou jsem si vychutnala do posledního detailu (včetně tahání lavic po skončení programu). Mé zážitky z Whoconu jsem neopomněla shrnout na blogu.

Společně s Temnářkou jsem vyrazila na jeden den na festival fantastiky Fénixcon. Vyslechla jsem pár přednášek, popovídala si s několika novými lidmi a příjemně strávený den zakončila v čajovně.

Rovněž jsem prodělala jednu velkou vzhledovou změnu. Z vlasů po zadek jsem přešla k vlasům po lopatky a o něco později ke krátkému účesu ani ne po ramena. Pro sportování je to lepší než dlouhé háro.

Úspěšně jsem zvládla druhý a zahájila třetí semestr studia na Filmové vědě. Což mi připomíná, že vám pořád dlužím článek na toto téma. No, asi to vezmu dohromady i se čtvrtým a pátým semestrem. :)

Přes prázdniny jsem měla stáž v Národním filmovém archivu, sice dálkově, ale i to se počítá. Též jsem získala praxi v kině Art, kde jsem pomáhala při nejrůznějších příležitostech, například během zahajovacího večera Festivalu argetinského filmu.

A jistě toho bylo ještě daleko víc, akorát si na to v tuto chvíli nevzpomenu. Jaký byl váš rok 2014?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žolanda | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 14:44 | Reagovat

Skvělý článek, velmi dobré téma.. možná by neškodilo.. si takto shrnout celý rok.. skvělý nápad.. možná bych mohla zkusit něco podobného, jestli to nebude vadit, i když při své lenosti o tom mám dost silné pochyby :D

2 Žolanda | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 14:45 | Reagovat

A ještě jsem zapomněla.. máš krásný design ;)

3 Lyra | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 9:59 | Reagovat

[1]:Určitě to vyzkoušej, je fajn mít takovouto památku na to, co jsi dělala a třeba se k ní za pár let vrátit a znovu si všechno připomenout. Navíc nikdy není pozdě to sepsat, jak jde vidět na tomto příkladu. :D
Děkuji za pochvalu designu, škoda, že jsem ho nedělala já (odkaz na autorku je v menu). :)

4 Žolanda | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 11:00 | Reagovat

[3]:Stejně je moc pěkný :D

5 Boudicca | Web | 5. prosince 2015 v 14:24 | Reagovat

Vlastně jsi měla dost akční rok, když se všechny akce takto hezky sepíšou pod sebe. Spousta zážitků, že? Jsem ráda, že jsme se konečně poznaly i osobně - nevěřila bych, že už je to více než rok :-).

6 Lyra | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 11:26 | Reagovat

[5]:Něco na tom je, samotnou mě překvapilo, kolik jsem toho stihla. A myslím, že letošní rok na tom bude ještě lépe. Také bych nevěřila, že se známe už tak dlouho, ale je to tak. Sice je to klišé, ale čas opravdu utíká rychle. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama