Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Knihy: květen/červen 2015

24. ledna 2016 v 21:03 | Vendula Kreplová |  Kulturní koutek
Nedá se nic dělat, musím si máknout, jestli se nemám dostat do příliš velkého skluzu. Obzvlášť protože poslední dobou čtu jako divá (ano, to se to čte, když má člověk dělat něco jiného), takže je rozhodně o čem psát. Co jsem tedy přečetla v květnu a červnu minulého roku (tudíž uprostřed zkouškového)? No, málo toho nebylo...


Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
autor: Ransom Riggs
rok vydání: 2012
počet stran: 358
série: první díl série Sirotčinec slečny Peregrinové

Tuto knihu mi poprvé doporučila má sestřenice, to bylo nejméně před dvěma lety. Od té doby jsem na ni čas od času slýchala pozitivní názory, až jsem se nakonec rozhodla si názor utvořit sama. A zařadila jsem se mezi spokojené čtenáře. Kniha se čte jedním dechem, příběh na první pohled působí všedně, ale ve skutečnosti obsahuje nejeden originální prvek. Fotografie, které příběh doprovázejí, jsou někdy děsivé, jindy naopak působí poněkud směšně, ale vesměs se k ději hodí a dodávají knize trochu jiný rozměr. Z literárního díla se do jisté míry stává dílo literárně-vizuální, což je v dnešní knižní produkci osvěžující výjimkou (i když se podobných knih pomalu objevuje víc a víc).

Podivná knihovna
autor: Haruki Murakami
rok vydání: 2014
počet stran: 64

Mé první setkání s Murakamiho tvorbou mě zanechalo nepříliš spokojenou. Kniha má své světlé okamžiky a pasáže, při nichž jsem tiše záviděla, že jsem něco podobného nenapsala já, ale příběh jako celek mě příliš nenadchl, především pak vyústění, které možná svou nejednoznačností jiného nadchne, ale v mém případě tomu tak nebylo. Rovněž mi přijde zbytečné vydávat povídku samostatně, když dobrou polovinu z oněch 64 stran zabírají (jakkoliv krásné) ilustrace, ale to už není chyba příběhu, nýbrž vydavatele (či to byl autorův záměr?).

Ukázka (str. 53):
Odvahu mi tím zrovna nedodal. Na bludištích je nejhorší, že nikdy nevíte, jestli jste zvolili správnou cestu, dokud jí neprojdete až úplně na konec. A když pak na samém konci zjistíte, že jste si vybrali špatně, bývá už kolikrát pozdě. To je u bludišť největší kámen úrazu.

Dítě Skály
autorka: Petra Neomillnerová
rok vydání: 2009
počet stran: 320

Opět jsem si ověřila, že Petra Neomillnerová umí napsat opravdu silné ženské hrdinky. Alke je drsná, inteligentní, krutá, vynalézavá, chtivá, milující matka... všechno tohle a ještě mnohem víc, jednoduše osobnost, se kterou možná není snadné sympatizovat, ale rozhodně je zajímavé sledovat, jak se její příběh vyvine. I vedlejší postavy mají své kouzlo - elf Ervin, představený Skály a Alčin učitel Bogmir, Alčin syn Nix... Příběh má svá hluchá místa, ale závěr je svou bezútěšností a hořkým vyzněním dostatečně zahladí. V této knize happyend nehledejte, se zlou byste se potázali. Jde o dark fantasy v tom nejlepším smyslu slova.

Terminátor 2: Den zúčtování
autoři: Randall Frakes, Bill Wisher
rok vydání: 1992
počet stran: 199

Knižní zpracování mého oblíbeného filmu Terminátor: Den zúčtování (1991). Rozpracovává příběh filmu a čtenářům stejně jako v prvním díle, o němž jsem psala v tomto článku, poskytuje hlubší náhled do mysli dobře známých hrdinů - Johna Connora, Sáry Connorové a v neposlední řadě i samotného Terminátora. Na knize mě zaujal především konec, který líčí, jak by vypadal život Johna a Sáry po skončení války. Škoda, že jsme totéž neviděli ve filmu a místo uzavřeného konce dostali další tři již ne tak výborné filmy.

Ukázka (str. 121):
Sára seděla na prázdné bedně vedle Kyborga. Zašíval jí ránu tenkým drátem, který odmotal z vinutí alternátoru. Drát byl ještě rudý žárem, jak jej Terminátor před započetím práce nouzově sterilizoval nad plamenem propanbutanového hořáku. Vzpomínala si, co jí Kyle před léty řekl o bolesti: dá se ovládat, rozdrobit, podmanit tak, aby člověk mohl pokračovat v tom, co dělá. Za zavřenýma očima se jí vybavila Kyleova tvář a Sáru zalila tak silná vlna bolesti a žalu, že vytlačila bolest v rameni právě, když to nejvíc potřebovala. Přibouchla před Kyleovou tváří, vrátila se zpět do současnosti a snažila se nepropadnout bolesti. Terminátor s použitím kleští na ohýbání drátů protahoval kovové vlákno její bledou kůží se strojovou přesností.
Dělalo jí potíže všechnu tu bolest rozmělnit a pozavírat do šuplíků.
Terminátor po očku sledoval každé cuknutí v její tváři a reguloval své počínání tak, aby její utrpení co nejvíce zmírnil. Cítila, že bolest ustupuje, a třebaže věděla, co kyborg dělá, nedokázala mu vyjádřit vděčnost.

Hra o trůny, Střet králů, Bouře mečů
autor: George R. R. Martin
rok vydání: 2011
počet stran: 846, 944, 1200
série: první tři díly série Píseň ledu a ohně

Obdobný případ jako u Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. O knihách jsem slýchala dlouho, ale trvalo mi několik let se k nim dostat. Abych následně během jednoho měsíce přelouskala hned tři díly. Knihy se čtou jedna báseň, kromě Martinova svižného stylu psaní hojně využívajícího dialogy je to způsobeno především střídáním úhlu pohledu jednotlivých postav. Stejně jako v seriálu jsem si oblíbila Tyriona a Aryu. Sansa mi v knihách přišla méně otravná než její seriálová verze, možná je to proto, že byly lépe vysvětleny její pohnutky. Totéž platí o Jonovi a Daenerys, kteří si mé srdce rovněž nezískali, ale v knihách mi vadili mnohem méně než v seriálu. Pokud jste knihy ještě nečetli a fantasy vám není zcela cizí, dejte jim šanci. Přiznám se, že epická fantasy není zrovna můj šálek čaje, přesto jsem se do prvních tří dílů dokázala začíst a bavily mě. Třeba to bude i váš případ. Nebo si pusťte seriál a otestuje svou výdrž napřed u něj, než se vrhnete na knihy. :)

Doctor Who: Dalecká generace
autor: Nicholas Briggs
rok vydání: 2015
počet stran: 264

Daleckou generaci, druhý román ze světa seriálu Doctor Who vydaný v češtině, hodnotím o něco lépe než první Závoj smutku (článek zde). Přesto to opět není žádná sláva. Příběh je chvílemi zkratkovitý, jindy se zbytečně vleče. V knize se rovněž ukázalo, že Doctor samotný si bez společníků nevystačí. Zde úlohu společníka do jisté míry suplují tři děti, které Doctor zachrání, ale jejich rozhovory s ním nemají ani zdaleka takovou šťávu, jako kdyby Doctora doprovázela například Clara, jejíž rozdílný pohled na výchovu dětí by mohl být zdrojem humoru, o něhož jsme za současného stavu věcí v knize naneštěstí ochuzeni.

Star Trek: Cizinci z oblohy
autorka: Margaret Wander Bonanno
rok vydání: 2003
počet stran: 456

Tato kniha v sobě spojuje vše, co zbožňuji, proto odpusťte, pokud při jejím hodnocení budu nekriticky nadšená. Spojuje Star Trek, cestování časem, propracované vztahy mezi postavami, konfrontace mezi rozdílnými rasami, otázku xenofobie, dvojici Kirk a Spock, více časových linií, a takto bych mohla pokračovat hodně dlouho. Kniha vrhá nové světlo na první kontakt s Vulkánci, který proběhl jinak, než jak učebnice historie tvrdí. Pokud jste obeznámeni se staršími sériemi Star Treku a máte rádi Vulkánce, tuto knihu vám vřele doporučuji k přečtení. Je napínavá, čtivá a poskytne náhled do psychiky a způsobu uvažování Vulkánců, který je přesně dle Spockových slov "fascinující".

Ukázka (str. 359):
Jim Kirk byl protentokrát zticha a jen dával pozor. Vzpomněl si, že jen jedenkrát měl možnost pozorovat Vulkance při jakési privátní fyzické přípravě. Znal pověsti o tom, že Vulkanci jsou obdařeni větší silou a mrštností, a vždycky si myslel, že jsou přehnané, dokud jednou pozdě v noci podle lodního času neviděl osamoceného Spocka, jak se na žíněnce v prázdném koutě rekreační místnosti věnuje cvičení, které se nedalo označit za tanec ani za kalisteniku, nebyl to aerobik ani izometrické cvičení, nýbrž jakýsi harmonický propletenec toho všeho a něco čistě vulkanského navíc, a Kirk prakticky ihned zjistil, že je to cvičení extrémně náročné a pro člověka v podstatě nezvládnutelné. Jen tam stál a civěl, dokud si ho Spock nevšiml.
Vulkanec okamžitě přestal cvičit, postavil se čelem k veliteli a ruce spojil za zády: "Kapitáne?"
"Vy se vůbec nepotíte?" chabě zažertoval Kirk, protože upadl do rozpaků.
"Při takovéto minimální námaze ne, kapitáne," odpověděl Spock škrobeně a Kirkovi ztuhl úsměv na rtech. Minimální námaha? Poslední sestava, kterou ve Spockově podání sledoval, by normálního člověka stála týden strávený v krčním závěsu. Možná jsou ty pověsti přece jen pravdivé.

Radek
autorka: Katka Heřmanová
rok vydání: 2013
počet stran: 92

Katku Heřmanovou možná znáte pod přezdívkou Arvari. Píše blog a tuto knihu i s milým věnováním mi zaslala v rámci jejího dotisku. Jsem ráda, že jsem si ji pořídila, protože už dlouho jsem nečetla natolik osvěžující a zábavné dílo. Hlavní hrdina, homosexuál Radek, zažívá nejrůznější vztahové i jiné trampoty, které z velké části vyplývají z jeho neopětované lásky k nejlepšímu kamarádovi Robinovi. Kniha má jen jedinou chybu - je příliš krátká, takže ji máte za hodinku přečtenou a pak vás dostihne absťák po Katčině čtivém stylu psaní (ještě že je tu ten blog a povídky na něm, ale stejnak by to chtělo pokračování Radka nebo úplně nový román *nenápadně pomrkává směrem k Arvari* :).

Achilleova píseň
autorka: Madeline Miller
rok vydání: 2014
počet stran: 368

Na tento román mě nalákala recenze na blogu Brabikate. Antická mytologie není mou nejsilnější stránkou, ale v podání Madeline Miller jsem se do příběhu bohů, věštby a bojů začetla bez sebemenšího problému. Centrem příběhu totiž nejsou bohové, ale rozvíjející se vztah mezi princem Achilleem a jeho druhem Patroklem, který postupně přeroste v pouto přesahující i smrt. To možná zní jako klišé, ale Miller tento námět zpracovává natolik citlivě, že je velmi těžké knize nepropadnout. Hrdiny budete milovat, budete s napětím sledovat jejich osudy... a nakonec si nejspíš budete přát, aby osud uznal, že na všechno nestačí a protentokrát odtáhl s neporaženou. Ale bohužel se tak nestane. Knihu bych doporučila každému čtenáři (samozřejmě s výjimkou homofobů, kteří snad na můj blog ani nechodí).

Star Trek: Příběhy kosmické lodi Enterprise
autor: James Blish
rok vydání: 1991
počet stran: 160

Útlá knížečka, jejíž autor beletristicky zpracoval některé z příběhů původního Star Treku. Někdy se přepis filmu/seriálu vydaří více (viz Terminátor), někdy méně. Tentokrát je správná varianta číslo 2. Pokud jste viděli seriál, kniha vám nenabídne nic navíc, pokud jste seriál neviděli, je zbytečné číst knihu. Jako návrat k oblíbeným hrdinům sice poslouží, ale tím přidaná hodnota knihy končí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dadainka | Web | 24. ledna 2016 v 22:47 | Reagovat

Zajímavé kousky.

2 Ann Taylor | Web | 25. ledna 2016 v 10:26 | Reagovat

K Písni ledu a ohně teda musím říct, že mě zklamala. Martinův styl psaní mi moc nesedl, od čtvrtého dílu je to poměrně rozvláčná kaše (a to jsem zvládla za měsíc všech pět, takže já to rozvláčně nečetla) a je tam spousta věcí, co mě nebaví. Trochu pozitivní je, že do nudné situace se každou chvíli dostane jiná postava, takže se vždycky najde nějaká, jejíž linka mě zrovna baví, ale o to hůř se pak čtou ty ostatní. Nejdřív jsem viděla seriál a první tři řady mě nadchly... a kdyby se seriál dál držel v mezích logiky, je pro mě lepší, než předloha. Mnohem víc mě baví samotný svět ze ságy, jeho historie, geografie, společnost a tak, do toho jsem zažraná hodně. A taky mi trochu vadí, jak... tolik lidí prohlašuje, že to je epická fantasy. Ono těch fantasy prvků tam není moc a fantasy je tam silně na okraji. Očekává se, že zasáhne hodně, ale zatím je tam hodně na okraji. Já to označuju za politické drama s některými fantasy prvky.

Ale teď zas něco pozitivního :D Sirotčinec se mi zamlouvá už dlouho, ale zatím jsem se k němu nedostala.

3 Choi Mari | Web | 25. ledna 2016 v 11:51 | Reagovat

Dítě skály bych si asi někde mohla najít, zní to opravdu zajímavě. Na Sirotčinec slečny Peregrinové jsem četla zatím spíše negativní recenze, ale přemýšlím, že bych si ho stejně přečetla.

4 Lyra | E-mail | Web | 7. února 2016 v 10:55 | Reagovat

[1]:Děkuji.

[2]:Bohužel s tebou musím souhlasit. Nedávno jsem se pustila do čtvrtého dílu a tak mě to nebavilo, že jsem to nakonec vzdala. Osobně mi Píseň ledu a ohně přijde jako ukázková epická fantasy, minimálně co se týče šíře a bohatosti vybudovaného světa, ale tvá interpretace má rovněž něco do sebe. Sirotčinec si určitě přečti, stojí za to a letos bude mít navíc premiéru i filmové zpracování od Tima Burtona. :-)

[3]:Ono je stejně nejlepší, když si člověk tu knihu přečte a názor si udělá sám, negativní/pozitivní recenze stranou. Obě knihy mohu doporučit, Petra Neomillnerová píše skvělé ženské hrdinky a Sirotčinec má zase řádně hustou atmosféru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama