Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Filmový deníček (leden 2016)

3. dubna 2016 v 22:00 | Vendula Kreplová |  Kulturní koutek
O přečtených knihách na blogu píši souhrnné články již delší dobu. Nyní jsem se tematický záběr rozhodla rozšířit též o filmy a seriály. Pokud jsem na dané dílo napsala recenzi, místo krátkého komentáře doplním odkaz na ni. Třeba tu najdete tip na zajímavý snímek ke zhlédnutí.


Ecce Homo Homolka (1969)
Film do školy. Stará česká komediální klasika o dysfunkční rodině Homolkových. Pobavila jsem se, to ano, některé situace mi připomněly mou vlastní rodinu. Herci byli též výborní, ale trochu mě na filmu rozhněvalo jeho celkové vyznění. Jsem totiž toho názoru, že když člověk není s něčím spokojený, má udělat vše v jeho silách, aby to změnil. Tudíž tlustá hrdinka plačící nad tím že je tlustá, není zrovna někdo, komu bych fandila... Ale film je to dobrý, o tom žádná.

Most špiónů (2015)
Nový režijní počin Stevena Spielberga. Přiznám se, že příliš nemám v lásce Toma Hankse, ale tento film mi sedl, a to ze dvou důvodů: 1) navzdory zvolenému tématu je překvapivě vtipný, 2) hlavní hrdinové jsou vykresleni tak, že jim chtě nechtě fandíte, takže Most špiónů nakonec zanechá dojem feel-good díla.

Marťan (2015)
Říkala jsem něco o feel-good díle? Tak Marťan je v tomto ohledu ještě lepší. Sympatický hrdina (a to Matta Damona nemusím), zajímavé vedlejší postavy, sarkastický humor, napětí, špetka dojetí... a nesmí chybět nezapomenutelný hudební doprovod. Moc mě těší, že Ridley Scott zase jednou natočil tak výborný film. Hned třetí den nového roku se mi povedlo vidět film, který má potenciál později atakovat můj žebříček toho nejlepšího, co jsem letos zhlédla. Příjemný bonus na závěr: díky tomuto filmu jsem si oblíbila píseň I Will Survive od Glorie Gaynor.

Gympl (2007)
Film do školy. Měla jsem na zkoušku z předmětu Dějiny české kinematografie po roce 1945 zhlédnout libovolný snímek od režiséra Tomáše Vorla. Vybrala jsem si tento, protože jsem ho už kdysi viděla. Film je jednohubka, která obsahuje pár vtipných scén, několik dobrých (a několik méně dobrých) herců a pár hlášek, které u nás doma už stačily zlidovět. Nic víc, nic míň.

Vražda Ing. Čerta (1970)
Film do školy. Asi jsem toto podobenství tak úplně nedocenila. Ženská postava mě iritovala po celou dobu trvání snímku, o jejím nápadníkovi ani nemluvě. Aspoň na ty hrozinky se dalo koukat.

Requiem pro panenku (1991)
Film do školy. Po řadě nepříliš záživných českých filmů konečně jeden silně nadprůměrný. Requiem je dusivé drama s výbornými hereckými výkony. Prostředí, v němž se příběh odehrává, je správně špinavé a depresivně vyhlížející. Nesmím zapomenout na mladičkou Aňu Geislerovou, která v hlavní roli exceluje. Lahůdka.

Zánik samoty Berhof (1983)
Film do školy. Což o to, atmosféru tento příběh o konci války a odsunu Němců ze Sudet rozhodně měl, ale občas byl až příliš zdlouhavý. Zamlouval se mi ne úplně uzavřený konec, který ponechává hodně prostoru pro přemýšlení, co se dělo dál... a také vzbuzuje jiskru naděje, protože když můžou nalézt vzájemné porozumění lidé ze dvou znepřátelených táborů, proč by to nešlo i jindy a jinde?

Jessica Jones - 1. série (2015)
Po výborném Daredevilovi další temný superhrdinský seriál z dílny Netflixu. Svému staršímu bratříčkovi se v mých očích sice nevyrovnal, ale i tak jde o zatraceně dusivé, napínavé a těžké dílo. Jessica Jones není hrdinka, k níž by bylo snadné nalézt si cestu, protože je hádavá, agresivní a pije jako duha, ale její motivace jsou perfektně pochopitelné. Obrovským plusem je záporák Kilgrave v podání Davida Tennanta. Jeho Kilgrave je přesně ten úctyhodný nepřítel, jakého by si zasloužil každý hrdina s tak propracovaným charakterem a minulostí, jako je Jessica. Občas mě štvaly vedlejší postavy, ale seriálu se musí nechat, že v něm nejsou pouze na okrasu a opravdu mají svůj podíl na vývoji příběhu. Na druhou sérii se nehorázně těším už nyní.

Dánská dívka (2015)

Zvětšenina (1966)
Film do školy. Závěrečná scéna s imaginárním tenisovým zápasem je povedená, ale to co jí předcházelo, už mě tolik neoslovilo. Osobně mám s filmy Michelangela Antonioniho problém. Některé scény jsou bez nadsázky geniální, ale jako celek mě jeho snímky svou strukturou v lepším případě neoslovují a v horším případě vyloženě nudí. Každopádně atmosféru Londýna 60. let se filmu povedlo zachytit dobře.

Kung Fu Panda (2008)
Jakožto osoba zajímající se o bojová umění jsem se konečně dostala i k tomuto dlouho odkládanému filmu. A pobavila jsem se královsky. Pokud jste Pandu doposud neviděli a animáky vám nejsou úplně proti srsti, neváhejte.

Leon (1994)
Tento film jsem neviděla poprvé a nejspíš ani naposled. Leon je sázka na jistotu, když chcete zhlédnout vysoce kvalitní a časem prověřený snímek. Hlavní herecká dvojice Jean Reno jako naprosto neodolatelný zabiják (nikoliv po vzhledové stránce, ale takovým tím roztomile dojemným a zároveň kapku děsivým způsobem) a Natalie Portman jako Leonova malá učednice Matilda vytvořili nezapomenutelné duo. Skvělé obsazení doplňuje Gary Oldman, který si vystřihl ukázkového záporáka. Zkorumpovaný policista Stansfield je sice solidně na hlavu, ale přesto má šmrnc. Film ani po více než dvou desetiletích nezestárl, a myslím, že se to hned tak nezmění.

Gepard (1963)
Film do školy. Podobně jako v případě Antonioniho, ani s Viscontim si příliš nenotuji. Gepard je zasazený do časů, jejichž politická situace je pro mě velkou neznámou. V důsledku toho jsem se ve snímku příliš neorientovala. Navíc jakýkoliv divácký zážitek spolehlivě zabíjí svou přemrštěnou délkou (tři hodiny jsou v tomto případě vážně moc). Jediným plusem je v mých očích účast mladičké Claudie Cardinale.

Birdman (2014)
Birdman je zvláštní film v tom nejlepším smyslu slova. Ráda bych napsala, že odhaluje pravou stránku hereckého života (tu zoufalou prázdnotu a povrchnost, úpěnlivou snahu najít správné vyjádření svých slov a myšlenek, citů a tužeb), ale to ani zdaleka nevystihuje vše, čím doopravdy je. Osobně se mě nejvíc dotkla vedlejší dějová linka herce Mikea (Edward Norton) a dcery hlavního hrdiny Sam (Emma Stone), kteří k sobě postupně nacházejí cestu.

Sherlock: Přízračná nevěsta (2016)
Ach jo, ach jo... Když já se na to tak těšila. První polovina super, ale jakmile se ukáže, že příběh není ve skutečnosti zasazený do viktoriánské doby, ale jde o reflexi reflexe odrazu a já-nevím-co-ještě dění v současnosti, kvalita klesá hned o několik stupínků. Přijde mi, že Moffat tentokrát těžce přestřelil a z hlediska scenáře bych se nebála tento speciální díl označit za samoúčelnou onanii. Což mě mrzí už kvůli tradičně výbornému Benedictu Cumberbatchovi. Když nic jiného, oceňuji aspoň to, že celá story s přízračnou nevěstou měla jakžtakž racionální vysvětlení.

Evangelium sv. Matouše (1964)
Film do školy. A do třetice další pekelné dílo, které jsem sledovala dvojnásob času, než doopravdy trvá. Prostě ne.

Sama nocí tmou (2014)
Upírské filmy mám hodně ráda. Tento zůstal svou kvalitou stát na půli cesty. Vizuálně je krásný, má kvalitní hudební doprovod, dobré obsazení a pár vynikajících scén... ale o čem to vlastně doopravdy bylo? Nejasné vyznění celkový dojem trochu sráží, přesto jde o snímek, který se vyplatí zhlédnout, protože o něm s velkou pravděpodobností budete ještě dlouho přemýšlet.

Amarcord (1973)
Film do školy. Nejspíš jsem hrozný barbar, ale s výjimkou pár ojedinělých historek mě to nebavilo. Proti filmům bez uceleného příběhu, složeným z řady drobných epizodek nic nenamítám. Felliniho vzpomínání na mládí mě nicméně zcela minulo.

Dobrodružství (1960)
Film do školy. Nebylo to špatné, ale když mě místo ústřední story zajímá, co se teda sakra stalo s tou přítelkyní hlavní hrdinky, která hned po začátku zmizí, a vývoj vztahu ostatních postav sleduji s chladným odstupem, něco je tu nejspíš špatně. Avšak konec zvládl zapůsobit, lidi jsou tu prostě od toho, aby si vzájemně ubližovali, i když třeba sami nechtějí.

Noc (1961)
Film do školy. Druhá část Antonioniho volné Tetralogie citů, a v mých očích nejlepší. Ze tří důvodů: 1) Marcello Mastroianni, 2) dívka ztvárněná Monicou Vitti, jejíž náhled na svět mi byl v něčem povědomý, 3) je to samozřejmě obrazově krásné.

Poslední tango v Paříži (1972)
Film do školy. Takto to dopadá, když je přervána opona mezi realitou a vysněným idolem... Marlon Brando byl veliký herec, a v tomto filmu to znovu dokazuje. Zoufalství jeho postavy je později takřka hmatatelné. Paříž se v tomto případě stává místem, kde se lidé vzájemně scházejí a nalézají něco možná podobného lásce, ale nikdy to není dost, nikdy to nestačí a nakonec je to stejně falešné jako filmový záznam, který se dá pozměnit střihem nebo úplně přetočit.

Zatmění (1962)
Film do školy. Třetí díl Tetralogie citů. Na čtvrtý jsem si již netroufla, tento mě naprosto dorazil. Nuda a šeď, a k tomu postavy, k nimž jsem si na rozdíl od předchozí části nedokázala najít cestu.

Už teď mi chybíš (2015)
Recenze bude později, odkaz doplním. Film má své klady i zápory, ale na jedno zhlédnutí neublíží.

Vrah mezi námi (1931)
Vleče se to, táhne se to, ale špatné to není. Aspoň dokud nedojde na část s provizorním soudem, která naruší předtím pečlivě budovanou atmosféru neurčité hrozby. Peter Lorre je každopádně skvělý vrah, aby taky ne s jeho specifickou tváří.

Daleko od hlučícího davu (2015)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Just Blaze | 22. května 2016 v 10:49 | Reagovat

Páni, s Tebou bych se chtěl někdy pobavit o filmech, já jich většinu neviděl. Birdman mě zaujal a u Sherlocka: Přízračná nevěsta - mám trochu jinej názor, mně se to líbilo, mám rád podobný mystifikace a hru s diváky, přiznávám, že to občas budilo dojem, že to nedává úplně smysl, ale rád jsem nad tím vším přemýšlel. Chápu, že to není pro všechny a to je na tom asi nejvíc fajn :-) Jinak se asi už podívám na toho Marťana :D

2 Lyra | E-mail | Web | 29. května 2016 v 22:28 | Reagovat

[1]:Klidně se můžeme pobavit o filmech, vždycky se ráda s lidmi o nich bavím. :-) On ten speciál Sherlocka podle všeho budil značně rozporuplné reakce, tak není překvapivé, že se neshodneme. Někdo na hru tvůrců přistoupil, jiný ne. Já sice taky ráda o filmech přemýšlím, ale co je moc, to je moc a tady už mi přišlo, že samotní tvůrci se do toho zamotali, možná to byl jen můj dojem, nevím. Na Marťana se určitě podívej, je to výborný film, Ridley Scott pořád umí. :-)

3 Mari Choi | Web | 22. srpna 2016 v 22:17 | Reagovat

Leo je vskutku osvědčená klasika. Už je to delší dobu, co jsem film viděla. Možná bych si ho měla pustit znovu (i když můj seznam filmů na shlédnutí je poněkud dlouhý už takhle :-D )

4 Lyra | E-mail | Web | 23. srpna 2016 v 22:13 | Reagovat

[3]:To moc dobře znám, podívat se v kuse na všechny filmy, které bych chtěla vidět, strávila bych tím pěkných pár let. :D Zrovna Leona jsem viděla několikrát, jde o ten typ filmu, který si divák vychutná i při opakovaném zhlédnutí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama