Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Britofilní výzva: den třetí

13. června 2016 v 21:47 | Vendula Kreplová |  Výzvy a projekty
Třetí den Britofilní výzvy, kterou vymyslela Fantaghira, se ptá na oblíbenou knihu, která se odehrává v Británii.


Za jiných okolností bych zmínila román Nikdykde od Neila Gaimana, který představuje Londýn, tak jak ho (ne)znáte, ale o Gaimanovi jsem již psala v druhém bodě výzvy, takže by to chtělo někoho jiného. Nebo spíš něco jiného... Třeba Harryho Pottera!

Harryho Pottera jistě nemusím představovat, kdo nečetl knihy, ten zná aspoň filmy, a kdo se osobně nesetkal ani s jedním, ten o HP aspoň slyšel. Britská spisovatelka J. K. Rowlingová si získala slávu a obrovské bohatství díky sedmidílné kouzelnické sáze, jejímž hrdinou je sirotek Harry, který musí porazit zlého a prakticky nesmrtelného čaroděje Voldemorta. Zatímco Harry vyrůstá, navštěvuje Školu čar a kouzel v Bradavicích a společně se svými nejlepšími přáteli Ronem Weasleym a Hermionou Grangerovou se připravuje na finální střetnutí s Voldemortem, které rozhodne o osudu celého kouzelnického světa.

Narodila jsem se v roce 1992, takže patřím k té šťastné generaci, která měla možnost s Harry Potterem vyrůstat. Zpětně musím poznamenat, že si nedokážu představit lepšího společníka, který by mě doprovázel obdobím dospívání. Když celou ságu hodnotím z dnešního úhlu pohledu, uvědomuji si, že kvalitativně nejde o to nejlepší, co kdy bylo napsáno, to ani omylem. První tři knihy jsou výborné, ale jakmile se Rowlingová začala příliš rozepisovat, počínaje čtvrtým dílem kvalita klesá, i když stále jde o příjemnou četbu, která má své silné okamžiky a zajímavé postavy (např. Severuse Snapea).

Přesto má pro mě potterovská sága neocenitelný význam. Díky J. K. Rowlingové a jejímu kouzelnickému světu jsem totiž našla svůj (doufám) celoživotní zájem, kterému se nikdy nechci přestat věnovat. To bylo v roce 2005, kdy bylo blogování v podstatě ještě v plenkách a já si založila svůj první blog (který dnes již dávno neexistuje, díky bohu za to!)... a začala psát fanfikce.

Ano, svou spisovatelskou dráhu jsem začala psaním fanfikcí. Dnes se za svá dílka stydím, i když musím uznat, že některé z nich nebyly špatné. Každopádně jsem u fanfikcí nezůstala, postupně jsem se dostala k vlastní tvorbě a dnes už fanfikce píši jen výjimečně, když mě popadne to správné fanouškovské nadšení. Každopádně nebýt Harryho Pottera a prvotního impulzu, který mi poskytl, kdo ví, jestli bych se k psaní vůbec dostala. Možná ano, ale trvalo by to déle a je docela možné, že byste ani právě nečetli tento článek, protože by můj blog neexistoval. To už se ale pouštím do oblasti dohadů, takže to nechme být.

Když pominu osobní význam, který pro mě potterovská sága má, musím především vyzdvihnout dvě úžasné věci, kterých J. K. Rowlingová dosáhla. Jednak vytvořila dostatečně lákavý a kouzelný svět, který má sice své mouchy (mouchy velikosti menšího slona, vezměte si již zmíněného Voldemorta), ale přesto byl/je natolik poutavý, aby v něm moje jedenáctileté já chtělo žít a smutnilo, když nedostalo dopis z Bradavic. Kdo by nechtěl odjet do kouzelnické školy a naučit se čarovat a dělat všechny ty další úžasné věci, jako létat na koštěti, hrát famfrpál, navštěvovat Prasinky, pochutnávat si na čokoládových žabkách a Bertíkových fazolkách tisíckrát jinak a podobně?

Druhým významným kladem jsou propracované živoucí postavy. Ano, ve své podstatě jde o osvědčené vzory (Brumbál - mocný bílý čaroděj a rádce hlavního hrdiny), ale mají cosi navíc, minulost, motivaci, jiskru, říkejte tomu, jak chcete, která je z pouhých figurek povyšuje na skutečné lidi. Například se postupně ukazuje, že Brumbál není ani zdaleka takový svatoušek, jak by se mohlo na začátku zdát. Takže ačkoliv jsou některé postavy otravné (Harry je chvílemi dost k nesnesení), jen málokdy se stává, že by neměly důvod pro to, co dělají. Což je základ, pokud píšete a nechcete, aby vaše postavy šustily papírem.

Na závěr musím zmínit, že ačkoliv Harry Potter nestojí za mou láskou k fantastice (již předtím jsem hodně četla a koukala na fantasy a sci-fi), výrazně k ní přispěl. Nejenže mě tak pomohl nasměrovat k činnosti, která se stala mou velkou láskou, ale zároveň jsem si díky potterovské sáze ujasnila, jakému žánru se chci v oblasti psaní věnovat. A to už něco znamená, nemyslíte? :)

P.S. nejradši mám třetí díl, Vězně z Azkabanu, protože hrátky s časem jsou můj šálek čaje. Když jsem byla mladší, z postav jsem nejvíc zbožňovala Draca Malfoye (moje láska k záporákům má očividně dlouhou tradici). A moje kolej? Dneska bych řekla Havraspár, ale tenkrát jsem volila Zmijozel (klaďasové jsou nudní!).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy | Web | 14. června 2016 v 13:50 | Reagovat

pěkný blog :-)

2 Lyra | E-mail | Web | 17. června 2016 v 23:06 | Reagovat

[1]:Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama