Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Filmový deníček (březen 2016)

14. července 2016 v 11:40 | Vendula Kreplová |  Kulturní koutek
V březnu jsem na ČSFD ohodnotila snad nejvíce filmů za dobu existence mého profilu, ale ne proto, že bych jich tolik viděla, pouze jsem chtěla doplnit hodnocení starších filmů. Nových kousků jsem zhlédla celkem šestnáct, a jako vždy jde o žánrově i stářím rozmanitý výběr, v němž si snad každý najde to své. :) Pokud jsem na dané dílo napsala recenzi, místo krátkého komentáře doplním odkaz na ni. Dejte vědět, jestli vás některý z mnou zmíněných filmů zaujal, popřípadě jestli jste nějaký viděli a co na něj říkáte.


Padesát odstínů šedi (2015)
Chtěla jsem vědět, jestli je film opravdu tak špatný, jak se povídá. A ano, je. Mezi herci to nejiskří, na pana Christiana Graye se sice hezky kouká, ale to je zhruba všechno (a to Jamie Dornan není špatný herec!). Film je navíc zbytečně dlouhý, délka přes dvě hodiny je v tomto případě vážně moc. Abych mu úplně nekřivdila, pár dobrých scén se v něm najde - doslova pár, tedy dvě, - a jedna věc se mu upřít nedá: je lepší než knižní předloha, z níž jsem na zkoušku přečetla začátek a myslela jsem, že mi vyteče mozek z hlavy.

John Wick (2014)
Po Padesáti odstínech jsem si chtěla spravit chuť filmem podle mého gusta. John Wick je příjemná akční podívaná a Keanu Reeves v hlavní roli působí dokonale uvěřitelně jako životem lehce unavený zabiják, který ztratil příliš mnoho, ale co neztratil, je schopnost bojovat a zabíjet. Film má své nedostatky a logické lapsy, ale jako celek se povedl. Nejvíc se mi zamlouvá myšlenka s neutrálním prostředím pro zabijáky - hotelem, kde je proti kodexu začínat jakékoliv šarvátky (obvykle končící krví a smrtí). Tato myšlenka by si zasloužila další rozpracování, právě to pozadí světa jinak spíš jednoduchého příběhu mě na filmu fascinovalo nejvíc. Třeba se dalšího dokreslení světa filmu dočkáme v dalším díle, protože John Wick jedničkou neskončil. :)

Poslední lovec čarodějnic (2015)
Slušné béčkové fantasy, které má své silné momenty, ale pořád je to jenom béčko, a docela předvídatelné k tomu. Vin Diesel ovšem do hlavní role zapadl a Rose Leslie je pořád stejně krásná a uštěpačná jako ve Hře o trůny (kvůli ní bych snad i byla ochotná změnit orientaci ;-). Pokud se na film chcete podívat, neočekávejte nic extra, a pak nebudete zklamáni.

Rok ďábla (2002)
Fascinující film o Nohavicovi, Plíhalovi a dalších hudebnících. Rozhodně nejde o podívanou pro každého, ale pokud vám není folková hudba úplně proti srsti a dokážete si vychutnat i věci, které tak úplně nedávají smysl (ale co v dnešním světě dává?), film mohu vřele doporučit. Snažím se najít pojmenování, které by ho vystihlo (možná magický realismus?)… ale ne, v tomto případě je nejlepší neškatulkovat. Rok ďábla je prostě složité a svébytné dílo s fantaskními prvky, které ukazuje, že svět je leckdy podivnější místo, než by se mohlo na první pohled zdát… obzvlášť pokud jste umělec. Nejlepší scéna? Improvizované hudební vystoupení ve výtahu.

Humr (2015)
Recenze na Dagonu. Vysoce originální film, který není lehké sledovat, ale trpělivého diváka odmění výjimečným zážitkem.

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část (2015)
Potvrdilo se to, co jsem si říkala už u první části - poslední díl Hunger Games měl zůstat jediným filmem. Takto byla emocionální působivost předlohy (pokud jste ji četli, víte, že jde o depresivní a drtivé dílo… na poměry young adult literatury určitě) značně rozmělněna, a ačkoliv se herci snaží (Donald Sutherland i na minimálním prostoru září, Jennifer Lawrence taktéž umí), do filmu se přesto vloudily nudné části. Jako nejsilnější scénu hodnotím asi zdrcenou Katniss v kuchyni jejího opuštěného domu… dokonalá ukázka zoufalství, která by dle všech zákonitostí měla působit kýčovitě, ale v tomto případě se tak nestalo.

Soudce (2014)
Robert Downey jr. a Robert Duvall. Dva hlavní důvody, proč se podívat na tento film. Oba dva excelentní herci. Je pravda, že film je dlouhý (dvě a půl hodiny), příběh nepříliš originální a vyústění aspoň pro mě značně neuspokojivé, ale přesto má Soudce své kouzlo. Připomíná mi svým nádechem starší hollywoodské filmy, a to je v dnešní době vzácnost. Navíc navzdory vážnému tématu obsahuje nejednu humornou scénu, která odlehčí jinak spíš tíživou atmosféru.

Až vyjde měsíc (2012)
Já a Wes Anderson si úplně netykáme, jeho filmy sice uznávám jako osobité, ale příliš se mě nedotýkají. Až vyjde měsíc na tom nic nezměnil, tak si snad dovolím jen několik poznámek: 1) úvodní scéna je jedním z nejpozoruhodnějších příkladů syntézy hudby a obrazu, jaký jsem kdy viděla, 2) Kara Hayward je navzdory svému mládí naprosto dokonalá a jsem velmi zvědavá na její další kariéru, 3) až vyrostu, chci si vzít Edwarda Nortona. Díky za pozornost.

Kill Bill 2 (2004)
Jednička mi přijde lepší, ale i dvojka má své kouzlo. Quentin Tarantino prostě umí. Ubylo krve, přibylo filozofie, ale pořád se na to dobře dívá a psychický přerod hlavní hrdinky, kterou výborně zahrála Uma Thurman, je ztvárněn uvěřitelným a poutavým způsobem.

Stážista (2015)
Oddechová komedie s romantickými prvky (nikoliv romantická komedie), která staví hlavně na generačně rozdílné dvojici - sympaťákovi Benovi (bez Roberta DeNira by tento film byl sotva poloviční) a přepracované Jules (Anne Hathaway), v níž se jistě pozná nejeden zástupce mladší generace. Některé scény byly ve filmu navíc (Ben dostane během masáže erekci), ale jeho celkové vyznění (najděte si čas pro sebe) je pozitivní. Na více zhlédnutí bych to neviděla, Stážista je typická jednohubka, ale příjemná.

Malý princ (2015)
Kouzelná podívaná, která nadchne každého, kdo stále v sobě má špetku fantazie. Z knihy sice čerpá velmi volně, ale zvládá dodržovat její hlavní myšlenku. Navíc se na animaci filmu moc dobře dívá, a mně osobně originální zpracování knižní legendy neurazilo, nýbrž zaujalo. Nakreslíte mi beránka?

Muž na laně (2015)
Režíroval Robert Zemeckis. To snad dostatečně mluví samo za sebe. Pokud náhodou ne - Muž na laně je příjemná hřejivá podívaná, v níž není nouze o humor ani napínavé momenty. Na začátku strhne a nepustí vás až do konce. Hlavní hrdina Philippe Petit v podání dokonale bezprostředního a roztomilého Josepha Gordona-Levitta je blázen a snílek, a nevím jak vy, ale já bláznům a snílkům držím palce. Film má takové kouzlo, že jsem po jeho zhlédnutí měla chuť napnout lano a projít se na něm, ačkoliv jsem to nikdy předtím nezkoušela.

Tropická bouře (2008)
Dokonale šílená a bláznivá komedie o partě herců, kteří natáčejí film kdesi ve vietnamské džungli, a jaksi se to zvrtne, když si herci myslí, že stále natáčejí film, a ejhle - ti chlápci, co po nich střílejí, nejsou komparzisti… Sledovala jsem prodlouženou verzi a stálo to za to, film chrlí jeden vtip za druhým a uběhne rychleji než ranní sprint Stevea Rogerse. Herecké obsazení je patřičně různorodé, film si ovšem pro sebe s přehledem krade Američan Robert Downey jr., který hraje australského herce hrajícího černocha. Ano, čtete správně. A aby toho hraní nebylo málo, vydává se i za Asiata… v pravděpodobně nejlepší scéně filmu. To se nedá popsat, to se musí vidět.

Rampa (1962)
Neotřelé, originální, myšlenkově hluboké a perfektně zpracované sci-fi. Nebudu psát nic dalšího, podívejte se sami. Film je navíc krátkometrážní, takže vám zabere necelou půlhodinu. A pokud by vám ani tohle nestačilo, posloužil jako inspirace pro jednu z největších sci-fi pecek s Brucem Willisem - Dvanáct opic. Tak na co ještě čekáte? Huš na rampu!

Les sebevrahů (2016)
Horory příliš nesleduji, protože jsem strašpytel, ale kvůli své oblíbené herečce Natalii Dormer (Hra o trůny, Tudorovci) jsem se překonala. Nakonec se z toho vyklubala průměrná podívaná, která má dobrou myšlenku a pár silných scén, ale většinu času se ubírá cestou nejmenšího odporu a známých klišé. I když konec překvapil, to musím filmu nechat, a Natalie je tradičně skvělá (tentokrát dokonce ve dvojroli!).

Na východ od ráje (1955)
Tradiční hollywoodská škola v plné parádě, a jeden ze tří známých filmů Jamese Deana. Dean je v hlavní roli naprosto perfektní, a už kvůli němu se vyplatí na film podívat. Jinak jde o povedenou podívanou, která navzdory pomalejšímu tempu nabídne solidní studii o rozpadu jedné rodiny (která vlastně nikdy nebyla scelená v prvé řadě). A už jsem zmínila sladkého (v tom nejlepším slova smyslu) Jamese Deana?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mtb | Web | 14. července 2016 v 11:51 | Reagovat

Supr článek, hezky blog :-)

2 Lyra | E-mail | Web | 15. července 2016 v 22:47 | Reagovat

[1]:Děkuji.

3 Ann Taylor | Web | 20. července 2016 v 17:08 | Reagovat

Viděla jsem Les sebevrahů a nejvíc se mi na něm líbilo, že Natalie hrála člověka, ne uječenou hysterku. Byla jsem na něm i v kině a vážně to byl zážitek, když řvala, když měla řvát, místo aby pískala jak v pornu, a když jí to šlo uvěřit. Příjemné osvěžení.

4 Ann Taylor | Web | 20. července 2016 v 17:09 | Reagovat

[2]: To bylo sarkastické, doufám. Takový střílet. Už když jeho přezdívka říká "mám to v bobku" :D

5 Lyra | E-mail | Web | 23. července 2016 v 23:08 | Reagovat

[3]:To je pravda, její charakter byl na poměry hororů propracovaný a vše, co dělala, mělo svoje opodstatnění. Navíc je Natalie vážně dobrá herečka, a i tato role jí sedla.

[4]:Tak samozřejmě, jinak by to nešlo. :D

6 Mari Choi | Web | 22. srpna 2016 v 22:13 | Reagovat

Malého prince si někdy určitě chci pustit. I kdyby jen proto, abych zjistila, proč je ten film v Korei tak populární :-D

7 Lyra | E-mail | Web | 23. srpna 2016 v 22:14 | Reagovat

[6]:Vida, to jsem ani nevěděla, že ho mají v Korei rádi, díky za informaci. Každopádně za zhlédnutí určitě stojí, je to krásný snímek. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama