Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Jak jsem státnicovala (a poznamenalo mě to napořád)

28. srpna 2016 v 14:58 | Vendula Kreplová |  Z mého života
Pokud čtete můj blog delší dobu, nejspíš vám neuniklo, že vyloženě deníkové články píšu jen málokdy. Když už se tu podobný příspěvek najde, většinou jde o report z určité akce, conu nebo výletu. Ale mé státnice byly tak nezapomenutelné, že se o ně prostě musím podělit i s vámi!


Studovala jsem bakalářský obor Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (o průběhu prvního semestru jsem kdysi psala v tomto článku). Než se dostanu k samotné státnicové zkoušce, nejdřív bych měla zmínit, jak to probíhalo s mou bakalářkou, protože cesta za jejím vytvořením a obhájením byla neméně spletitá.

Bakalářku jsem začala řešit už v druhém ročníku, když jsem drze zašla za jedním z vyučujících a zeptala se ho, jestli by byl ochoten mou závěrečnou práci vést, i kdybych si sama vymyslela téma. Na otázku jaké téma by mě zajímalo, jsem odpověděla "něco o britském filmu." Jak vidíte, v tu chvíli jsem měla velmi konkrétní představu.

Uběhl nějaký čas a z "něčeho o britském filmu" se stala analýza jednoho z britských filmů Alfreda Hitchcocka. První hotovou verzi bakalářky jsem odevzdala na sklonku ledna 2016. Leden byl celkově hororový měsíc. Nejen že jsem se učila na zkoušky, ale taky jsem psala celou bakalářku a studii o starém českém filmu, protože jsem oboje vedoucímu slíbila do konce měsíce poslat. Nakonec jsem to zvládla… 31. ledna, a oddechla jsem si, že je to peklo konečně za mnou. Omyl!

A když zrovna nešlo psát bakalářku, tak jsem aktivně prokrastinovala a tvořila další věci.

Uplynul únor… nic.

Uplynul březen… nic.

Na začátku dubna jsme se s vedoucím domluvili, že probereme mou bakalářku. Tak jsem dorazila do školy, připravená na cokoliv.

S výjimkou tohoto. Během asi půl hodiny vedoucí mou bakalářku víceméně rozcupoval (dobře, jednu část pochválil, a na té jsem potom založila novou verzi). Když jsem viděla, co všechno bych musela přepsat, málem mě vynášeli ze školy nohama napřed. Nakonec jsem se rozhodla, že než to všechno předělávat, radši napíšu novou bakalářku. Necelý měsíc před uzávěrkou.

Novou analýzu jsem napsala asi za dva a půl dne (pochopitelně s přestávkami). Přišla mi mnohem lepší než ta minulá, takže mi nezbývalo než doufat, že to můj vedoucí bude vnímat podobně.

Z dubna se vyklubal další hororový měsíc, kdy jsem bakalářku předělávala a předělávala, a stejně nebýt obrovské pomoci ze strany mého vedoucího, nejspíš bych to nezvládla a musela prodlužovat studium. Do toho mi navíc umřel dědeček, takže prostě paráda. Nakonec se ale zadařilo, a já bakalářku stihla odevzdat v termínu, takže jsem mohla tu pekelnou práci aspoň na okamžik pustit z hlavy a přejít k další fázi… učení se na závěrečnou státnicovou zkoušku.

Byly chvíle, kdy jsem si vážně myslela, že to nezvládnu a už jsem si malovala hororové scénáře.

Státnicovala jsem 6. června. Ještě předtím jsem ale řešila další věc. Nejpozději 1. června jsme museli odevzdat výkaz o splnění podmínek studia. Abych tento výkaz mohla dostat, zbývalo mi uzavřít poslední povinný předmět. Jenže se pomalu blížil konec května a hodnocení nikde. Přemýšlela jsem, jestli budu muset na onoho pana profesora vlétnout do kabinetu jako bohyně hněvu či mu napsat prosebný e-mail jako další z mých spolužáků, kteří ho již kontaktovali kvůli stejnému problému… ale nakonec se hodnocení objevilo v pravý čas a výkaz byl odevzdán, čímž mi bylo povoleno přistoupit ke státní závěrečné zkoušce.

Nepřála bych vám se mnou hovořit těsně před státnicemi. Tak rychle jako mé tehdejší nálady se nestřídá ani májové počasí. Vlastně jsem se pohybovala mezi dvěma protipóly - vztek a záchvaty sebelítosti, jak jsem hloupá, nic neumím a určitě to nezvládnu. Takže určitě pochopíte, že když jsem 6. června nechutně brzo ráno nakráčela do školy, do smíchu mi zrovna dvakrát nebylo.

Státnice na našem oboru probíhaly tak, že se napřed dopoledne od devíti do jedenácti psal závěrečný test. Ve 14 hodin se vyvěsily výsledky a v 14.30 mohli první studenti naklusat na obhajobu bakalářek (mezi nimi i já jako hned druhá v pořadí).

Po skončení testu jsem zapadla do knihovny na katedře, kde měla zrovna práci má kamarádka Turmë. Dlužím jí za mnohé, protože jsme spolu asi hodinu a půl, dvě hodiny kecaly, takže mi dost možná zachránila duševní zdraví (nebo aspoň jeho zbytky). Kdybych neměla co na práci, určitě bych se celé ty hodiny během čekání na výsledky užírala (až by ze mě nic nezbylo).

Něco před druhou se obávaný papír objevil na nástěnce. Naklusala jsem k němu s pocitem bankovního lupiče stojícího proti šibenici. Optimisticky jsem čtení výsledků vzala od vrchu.

První výsledek… nic.

Druhý výsledek… nic.

Třetí výsledek… moment… to identifikační číslo zní povědomě... já jsem to fakt udělala? A za D? No to je paráda!

Následující myšlenka byla jak to že máš déčko, ty blbko? Co jsi zase zvrtala?

(Na mou obhajobu, nejlepší známka byla céčko. Ze šestnácti lidí státnice přesně polovina neudělala.)

Celá omráčená jsem se dopotácela k sedačkám. Řekli byste, že když už jsem znala výsledek testu, že se mi uleví?

Chyba!

Napětí se ještě zhoršilo, protože jsem nyní věděla, že když nezvládnu obhajobu, bude to ještě větší škoda, když jsem složila test.

Ta přibližně půlhodina do začátku obhajoby byla jedna z nejdelších v mém životě. Vypila jsem asi litr vody z připraveného občerstvení pro další státnicující nebožáky (díky za něj!), a těsně před obhajobou jsem už nebyla schopná déle sedět, tak jsem místo toho pochodovala po chodbě a všechny svoje spolužáky tím zcela jistě dováděla k šílenství. Omlouvám se, lidi.

Když si mě zavolali, vešla jsem do místnosti a při pohledu na stůl obklopený vyučujícími se mě zmocnila touha vzít to šipkou ven z nejbližšího okna. Ovládla jsem svoje sebevražedné choutky, zdvořile pozdravila, posadila se a čekala, až vedoucí bakalářky a oponentka přečtou svoje posudky a nastane čas na dotazy.

Pravděpodobně největší výtka vůči mé bakalářce se týkala menšího počtu zdrojů. Vzpomněla jsem si na svůj výcvik z divadla, nadechla jsem se, otevřela pusu… A následně vedla několikaminutový monolog na téma "Proč jsem nepřečetla a neuvedla ve zdrojích víc knih." Poctivě jsem udržovala oční kontakt s posluchači, jak se to má dělat, a ani jednou jsem neudělala pauzu.

Zbývalo mé představení završit velkolepým gestem. Domluvila jsem se, ruka mi dramaticky dopadla na stůl… načež jsem se slabým hlasem zeptala: "Mohu se prosím napít?"

Samozřejmě mi to dovolili, dost možná se báli, abych jim tam neomdlela. Musela jsem vypadat stejně zdravě jako ten lupič před popravou.

Poslali mě počkat venku, aby se mohli poradit. Toto mučení již netrvalo dlouho, za chvilku si mě zavolali zpět.

Nebudu vás déle napínat. Verdikt zněl, že jsem bakalářskou práci obhájila za áčko, takže celkový výsledek mých státnic činil céčko (tj. dvojka pro nevysoškoláky).

Se srdcem kdesi v silonkách jsem podškrábla jeden výtisk bakalářky, která bude uložena do katedrové knihovny (kde si ji už v životě nikdo nepřečte), potřásla si se všemi rukou a odešla s myšlenkou, že jsem to fakt zvládla a že je ze mě Bakalářka.

Takto jsem se následně všem chlubila.

Při cestě ze školy jsem obvolala nejbližší příbuzné, abych jim svůj úspěch vítězoslavně oznámila. Došla jsem domů, převlékla se do pohodlnějšího oblečení… a došlo mi, že za týden mám přijímačky, takže boj ani zdaleka nekončí.

Aby toho státnicového stresu nebylo málo, zatímco ostatní úspěšní spolužáci měli již během dne titul zapsaný v informačním systému, já pořád nic. Začala jsem se bát, že na mě zapomněli a hlavou se mi honily hororové představy, jak budu muset státnice opakovat. Napsala jsem proto na studijní oddělení. Naštěstí mi obratem odpověděli a titul se v ISu objevil. Ještě že tak, bakalářské státnice mi stačilo absolvovat jednou.

Není nad to si veřejně postěžovat.

Zajímal by vás článek o přijímacích zkouškách na magisterské obory (ne jeden, ale hned tři)? Protože i během nich jsem si užila nejednu zábavnou situaci. :)

K nadpisu… po státnicích jsem si během stříhání vlasů našla šedivý vlas. Takže mě to určitě poznamenalo oboje po psychické i fyzické stránce. :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor | Web | 28. srpna 2016 v 18:54 | Reagovat

Test? TEST?! A možnost dostat ČTYŘKU?! ...tak to by byla TAKOVÁ POHODA! :D My dělali v lednu dvoje státnice (ústní samozřejmě), v květnu troje (taky ústní) a diplomka se obhajovala buď před nebo po těch posledních (já ji obhajovala tři dny před :D). A to jsme ještě v půlce studia skládali další troje (ústní) státnice. A samozřejmě u nás mohla být nejhorší známka trojka (písmenkama jsme je označený neměli). Psát jeden test tak si pískám! :D Ale jo, chápu, že kdybych od začtáku jela s tím, že se končí testem a obhajobou, bojím se jich asi stejně :D

2 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. srpna 2016 v 20:21 | Reagovat

Jo, na medině taky byla celou dobu poslední přípustná známka C (s D už se mohl jít člověk tak akorát klouzat)... :-)

3 Lyra | E-mail | Web | 28. srpna 2016 v 20:26 | Reagovat

[1]:Pozor, u nás se ta stupnice asi bere jinak, D není čtyřka, nýbrž dva mínus. Člověk mohl nejhůř dostat E, takže v tomto případě trojku, tudíž je to stejné. :-) Prosím tě, cos studovala, že jste měli tolik státnic? :D Ok, uznávám, že jeden test proti tolika zkouškám nic není, ale vážně to nebylo zase tak jednoduché.

[2]:Viz komentář výše, nenapadlo mě, že je to známkování všude jinak a že to bude takto matoucí. :-)

4 Lianna Aune Ellusive | Web | 29. srpna 2016 v 15:25 | Reagovat

Normálně jsem teď ráda, že jsem na výšku nešla :) Už tak jsem měla potíže s "velkýma písemkama" , ne tak ještě přežít státnice :)

5 Ann Taylor | Web | 29. srpna 2016 v 17:24 | Reagovat

[3]: Právo :D Ale co jsem slyšela od známé, taková medina je ještě horší. Nepíšou sice diplomku, ale závěrečnou zkoušku dělají z každého oboru, takže to je asi víc o hubu :D

6 Lyra | E-mail | Web | 30. srpna 2016 v 22:28 | Reagovat

[4]:Třeba bys to zvládala v pohodě, kdybys studovala něco, co by tě zajímalo. :-) Ale samozřejmě ne každý musí studovat, ať se člověk věnuje tomu, co chce. :-)

[5]:Tak to bych vážně nechtěla takto mít, zlatý jeden test. :D

7 Taychi | E-mail | Web | 4. září 2016 v 10:00 | Reagovat

Ale přežila jsi to, dokonce jsme byly i v čajovně a prostě tak. Rozhodně tě to nepostihlo mentálně :P.
Jinak jsem momentálně měla veliké tlučení srdce, když jsem četla článek, jako kdybych to prožívala sama. O přijímačkách si ráda přečtu :-)

8 Boudicca | Web | 4. září 2016 v 18:57 | Reagovat

Jak to tak čtu, probíhalo to u nás obou obdobně: trable s bakalářkou, téměř nevpuštění ke státnicím, okamžik čekání na výsledky písemných a pak vícenásobné přijímačky na navazující... Uff. Ještě že to máme za sebou. Můžeme si gratulovat. 8-)

9 Lyra | E-mail | Web | 4. září 2016 v 22:59 | Reagovat

[8]: Ano, jsme fakt dobré, nejen že můžeme, ale dokonce bychom si měly gratulovat! :D

[7]: To nevíš, třeba se ty mentální následky teprve projeví, můžou přijít se zpožděním. :D Díky, jsem ráda, že na tebe článek takto zapůsobil, protože jsem se ho snažila napsat sugestivně. Dobře, když to aspoň někoho zajímá, napíšu i o přijímačkách. :-)

10 Turmë | Web | 5. září 2016 v 20:20 | Reagovat

Tak ještě jednou velká gratulace. Určitě to musel být pořádný stres, ale teď už máš krásná dvě písmenka před jménem a to se vyplatí :D. Jinak víš, že se mnou můžeš vždy počítat při zachraňování zbytků duševního zdraví :D.

11 Lyra | E-mail | Web | 5. září 2016 v 22:36 | Reagovat

[10]:Díky moc! Fakt to byl strašný stres, a to ani nechci myslet na to, co mě čeká za dva roky, to bude ještě horší. :D Ještě jednou díky, jsi nejlepší! Až budeš státnicovat, klidně řekni a pro změnu ti můžu zachraňovat zbytky duševního zdraví já. :D

12 Městoběžník | 10. září 2016 v 21:00 | Reagovat

Blahopřeji!
Je to zajímavé, my totiž nejdříve obhajujeme a poté skládáme ústní zkoušky (3 otázky). Na bakaláři za ně byla jedna celková známka, tehdy ještě čísla, na magistru tři různé známky, to již písmena.
Přeji hodně štěstí u přijímacích zkoušek :-)

13 Lyra | E-mail | Web | 14. září 2016 v 22:02 | Reagovat

[12]:Děkuji!
To je také zajímavý systém, myslím ty ústní zkoušky. Osobně se přiznám, že preferuji písemný test, sice se umím vyjadřovat jakžtakž obstojně, ale testy mi přece jen jdou lépe.
Děkuji, přijímačky jsou sice už úspěšně za mnou, ale přámí štěstí se hodí vždycky. :-)

14 Tlapka | E-mail | Web | 24. září 2016 v 15:28 | Reagovat

Dodatečně gratuluju k bakalařině! :) Mělas to pěkně zasloužené, koukám. S novým tématem mám podobnou zkušenost, taky jsem měnila téma po pár beznadějných konzultacích a na poslední chvíli a tu novou práci napsala snad za tři dny. Ale ono to stojí za to, když to nové téma sedne víc. :) Obhajoba byla nepříjemná, vedoucí práce chyběla a oponent se (ne)vyznamenal, nakonec jsem taky málem měla za 1 (to byl poslední semestr před změnou hodnocení z 1-4 na A-F), ale dali mi za 2 s tím, že kdybych obhajovala za půl roku, tak mi určitě dají minimálně B, ale současná škála mi nepřeje. Bože, ten půlstupeň je snad v takové chvíli úplně jedno! :-D
Chápu to dobře, že jste neměli ústní státnice? To mi přijde docela zvláštní, myslela jsem, že je to povinné u všech zkoušek takového typu?
Doufám, že sis ten šedý vlas nechala na památku! :D A článek o přijímačkách by mohl být určitě zajímavý, určitě by ho ocenili zejména Tví případní následovníci. :)

15 Lyra | E-mail | Web | 4. října 2016 v 21:54 | Reagovat

[14]:Dodatečně děkuji! :-) Ano, bylo okolo toho velké drama, ale aspoň to vydalo na jeden článek a historku k tomu. Já jsem úplně neměnila téma, film jsem analyzovala stejný, jen jsem pozměnila perspektivu, s jakou jsem k němu přistoupila. Takže jsi to měla ještě napínavější než já. :-) A zpětně si říkám, že při té obhajobě na mě museli být fakt hodní... anebo se za mě můj vedoucí rval jako lev, ale to už se asi nedozvím, která možnost je pravdivá. Jasně, když to člověk má úspěšně za sebou, tak jsou nějaké půlstupně to nejmenší. :D
Chápeš to správně, taky mě to překvapilo. Ústní státnice bývají na spoustě oborů, ale třeba to mají humanitní vědy jinak. A myslím, že na magistrovi už jsou ústní, třeba jenom nechtějí s tolika hloupými aspirující bakaláři ztrácet nervy u ústních státnic. :D
Nenechala, když jsem se nechala stříhat, tak jsem si ho nechala vytrhnout. Článek o přijímačkách určitě napíšu, protože to fakt stálo za to, jen nevím, kdy přesně se k němu dokopu, snad brzo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama