Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Tipy na české autory fantastiky

6. listopadu 2016 v 20:31 | Vendula Kreplová |  Kulturní koutek
Slibovaný článek je tady! Minule jsme si pověděli, proč je dobré číst české autory fantastiky. Nyní vám konečně doporučím konkrétní díla, která dle mého názoru stojí za to. Za vaše tipy a názory budu ráda. :) Jdeme na to!


Akční a humorné

Když dojde na akční fantasy a sci-fi, nemůžu nezmínit pár jmen. Prvním z nich je Štěpán Kopřiva a jeho Aktivní kovy. Kniha je tvořena dvěma příběhy, které mají společného hlavního hrdinu, vojína De Klerka. De Klerk je naprosto dokonalý zabiják vyšlechtěný k tomu, aby zvládl za krátkou dobu pokosit co nejvíce lidí. Což také dělá. A trousí u toho vtipné poznámky. Nejzábavnější jsou jeho konfrontace s normálním světem. De Klerk totiž uvažuje i mluví jako stroj a emoce jsou mu značně cizí. Nejde zrovna o hrdinu, s nímž by se šlo snadno ztotožnit (pokud nejste psychopat), ale číst o jeho dobrodružstvích je silně návykové. A co se týče konečného body countu, dost možná nemá konkurenci.

Z podobného ranku jsou díla Františka Kotlety. Z nich mohu doporučit především Lovce, což je jeden z mála českých superhrdinských románů. I když, supehrdinských... Kotletovi jsou vlastní jednak smysl pro humor a také schopnost sázet jednu podařenou akční scénu za druhou.

Drsná fantasy

Když dojde na fantastiku, která zachycuje tu odvrácenou stránku života, neznám lepší spisovatelku než Petru Neomillnerovou. Neomillnerová má velmi specifický styl psaní. Jakmile do něj jednou proniknete, její knihy si zamilujete a budete chtít další a další. Její doménou jsou ženské hrdinky a velmi cynický humor. Takže není divu, že její tvorbu zbožňuji. Obě výše zmíněná kritéria splňuje román Dítě skály, kde se sice řeší otázka mateřství, ale do idylické povídané má tento román stejně daleko jako Petra Neomillnerová do Stephenie Meyerové (fuj, to skoro fyzicky bolelo zmínit tyto dvě dámy v jedné větě, ale snad tak snáz pochopíte, jak moc se díla Neomillnerové liší od sladkobolných fantasy pohádek).

Koušu, koušeš, koušeme

Zvláštní kategorii pro mě tvoří upířiny, které zbožňuji už od útlého mládí. Znovu zmíním Petru Neomillnerovou, tentokrát s její šestidílnou sérií Tina Salo (první část se jmenuje Sladká jak krev). Některé díly se povedly více, jiné méně, ale jako celek si sága udržuje vysokou úroveň, a už kvůli hlavní hrdince stojí za přečtení. Tinu možná budete nesnášet, možná ji budete milovat, ale rozhodně vás bude bavit o ní číst! Navíc se děj odehrává v Praze, což je další plus pro čtenáře, který v románech zbožňuje české reálie a rád se dočítá o místech, která zná osobně.

Úplně odlišné čtení je dvojdílný Noční klub od Jiřího Kulhánka. Mohu dosvědčit, že tento akční a napínavý příběh, kde se rovněž po Praze (i jinde po světě) prohánějí upíři, je silně návykový. Nepustíte ho, dokud ho nedočtete... a pak ho budete chtít přečíst znovu. A ještě několikrát.

Seriály

Když hovořím o seriálech, myslím tím specifický formát, kdy vytvoříte svět a do něj zasadíte víc románů se stejnými hrdiny, přičemž každá kniha má svůj vlastní, víceméně uzavřený příběh. Kromě Agenta J.F.K., kterého doposud nemám načteného, se mluví především o Kladivu na čaroděje. Tuto knižní sérii rozjel Jiří Pavlovský, ale postupně do ní začali přispívat i další autoři. Momentálně je vydáno jedenáct dílů. A o co v sérii jde? Parta naprostých lůzrů a antihrdinů vyšetřuje nadpřirozené zločiny. Podobně ujetý tým (v dobrém) se hned tak často nevidí. Kvalita série je poněkud kolísavá, osobně se mi nejvíc líbily díly již zmíněné Pavlovského (Magie pro každého, Výtah do pekla, Kladivo na démony) a Dušana Fabiana (Sonáta pro Azazela), zato příspěvky Ondřeje S. Nečase a Dareka Šmída mě příliš nezaujaly, ale to už je otázka vkusu. Opět ta pravá četba pro milovníky Prahy, kde se většina série odehrává.

Sólo povídkové sbírky

Za přečtení stojí hororová Čára hrůzy od Jaroslava Mosteckého. Některé povídky jsou pochopitelně slabší, jiné vydařenější, ale jako celek sbírka představuje solidní nadprůměr.

Ještě vydařenější je Pandořina skříňka, kterou napsal Jaroslav Veis. Jde o starší sbírku, ale v knihovnách nebo antikvariátech byste ji stále měli sehnat.

Z jiného soudku jsou eroticky laděné Hříšky bílé lišky Ondřeje Netíka. V hlavní roli mytologická postav, prohnaná liška Vuples, která dokáže obyčejným lidem řádně poplést hlavu. Kniha mě zaujala právě svým čerpáním z mýtů a poetickým jazykem, který se krásně čte.

Týmové povídkové sbírky

Povídkových antologií vychází poměrně dost, jen to chce umět si mezi nimi vybrat. Velmi pochválit musím Klenoty české fantasy od editora Ondřeje Jireše. Ze sedmnácti povídek je většina nadprůměrných, některé výborné a jen jedna povídka mě zklamala (což bylo ale zapříčiněno spíš mým nezájmem o dané téma, než že by byla vyloženě špatně napsaná). Neváhejte a berte, o moc lepší už to být nemůže!

Podobně skvělým sborníkem je Společenstvo Pevnosti editorů Martina Fajkuse a Tomáše Němce. Jde o slušný špalek obsahující 21 povídek, z nichž většina je silně nadprůměrných, takže se rozhodně vyplatí si knihu pořídit. Jen ji nečtěte před spaním, protože když začnete podřimovat a spadne vám na hlavu, dost možná utrpíte kvůli její tloušťce otřes mozku. :)

Pro čtenáře, kteří rádi vyhledávají tvorbu mladých autorů, doporučuji k přečtení všechny sborníky Kočas a Mlok, jejichž editorkou je Jiřina Vorlová. Sborníky obsahují tvorbu účastníků literární soutěže Cena Karla Čapka, dost pravděpodobně nejprestižnější fantasy a sci-fi soutěže v ČR. Vycházejí už pěkných pár let, takže je z čeho vybírat. Kdo nerad sází na úplné nováčky, určitě rád uslyší, že ve sbornících se pravidelně objevují i již vyzkoušení autoři.

Totéž platí o Žoldnéřích fantazie, které má pod palcem Michael Bronec. Povídek je ve sbornících méně (obvykle okolo devíti, deseti), ale jejich kvalita je nezpochybnitelná. Navíc si díky nim udržujete přehled, jaké trendy zrovna ve fantastice frčí a kteří noví autoři se pokouší si vybojovat cestu na výsluní.

Pokud se rádi vracíte do minulosti, ještě za dob socialismu vyšly povídkové sbírky Lidé ze souhvězdí Lva, Přistání na Řípu a Železo přichází z hvězd, které editoval Vojtěch Kantor. Propagandy se však bát nemusíte, místo ní na vás čekají kvalitně napsané příběhy, které dokážou oslovit i dnes.

Vlastní světy

Často na tomto blogu zmiňuji mou kamarádku Terezu "Temnářku" Matouškovou. Právem, protože její literární tvorba představuje svěží vítr. Tereza vytvořila vlastní svět Podmoří, v němž se mísí magie s vědou. Kromě bezpočtu povídek (pár z nich si můžete přečíst na autorčině blogu) jí z tohoto světa prozatím vyšly tři romány - Hladová přání, Vílí kruhy a Děti vánice. Osobně jako nejvydařenější hodnotím Děti vánice, mrazivé, čtivé dílo se silnými ženskými i mužskými postavami, na něž hned tak nezapomenete.

Uf. Chtěla jsem zmínit ještě sólové povídky, ale i tak to bylo dost namáhavé tento článek sepsat, takže povídkáře si necháme na jindy. Doufám, že jste tu nalezli nejeden tip na zajímavou četbu. :) A nyní naopak vyzývám já vás - doporučte mi svoje oblíbené české spisovatele fantastiky! Čí díla máte rádi? Baví vás spíš fantasy nebo sci-fi (či oboje)? A co povídkové sborníky, čtete je nebo preferujete romány?

Tento článek vznikl v rámci akce Listopad s autory české fantastiky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 21:05 | Reagovat

Hezky precizně napsané...

2 Boudicca | Web | 8. listopadu 2016 v 22:35 | Reagovat

Dobře, dobře, tak já ten Noční klub jednou dočtu, slibuju! :-D Jsi velmi přesvědčivá.

3 Lyra | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 21:54 | Reagovat

[1]:Děkuji. :-)

[2]:Jestli to vyloženě není tvůj šálek čaje, tak ho nedočítej. :-) Existuje spousta skvělých knih, které stojí za to. Zkus třeba Dítě skály od Neomillnerové, myslím, že by ti tematicky mohlo být bližší. :-)

4 Opti-Mystique | Web | 11. listopadu 2016 v 13:05 | Reagovat

Kladivo na čaroděje mám moc ráda! Kamarádka si do vlastní knihovničky skupuje všechny díly a vždycky je hned půjčí mě, takže jsem díky ní v obraze... a také mám co číst v tramvaji, super oddechové čtení. A hlavně se u toho vždycky nasměji. :D Ale je pravda, že hodně závisí na tom, kdo jaký díl napsal...

5 D. | 12. listopadu 2016 v 17:50 | Reagovat

Některou z knížek Terezy Matouškové si chci přečíst už hodně dlouho, ale ještě jsem se k tomu nedostala (přesněji řečeno u nás v knihovně nejsou k dostání a nechce se mi utrácet :-D), a ostatní autory jsem neznala vůbec, nicméně Aktivní kovy a Noční klub mě hodně zaujaly, podívám se po tom :-).

6 Tereza Matoušková | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 10:05 | Reagovat

[5]: Není nic jednoduššího, než požádat v knihovně o to, aby doplnili Matouškovou do fondu. :-)

7 Lyra | E-mail | Web | 18. listopadu 2016 v 22:02 | Reagovat

[4]:Kladivo na čaroděje je vážně fajn, jsem ráda, že se tu našel někdo další, kdo ho s chutí čte. Mám slabost pro antihrdiny, takže se u Felixových, Walterových, Vincencových a Klaudiiných eskapádách vždycky pobavím. :D Ale číst Kladivo v tramvaji jako ty bych si netroufla - bála bych se, že se příliš začtu, začnu se smát a přejedu zastávku. :D

[5]:To je škoda, ale jak píše Terka v komentáři pod tebou, lze to vyřešit tímto způsobem. :-) Aktivní kovy a Noční klub oba doporučuji, pro milovníky akční humorné fantastiky jsou to pravé!

8 Elizabeth | Web | 21. listopadu 2016 v 15:57 | Reagovat

Super tipy. :) O niekoľkých knihách od Kulhánka som už počula a dosť ma zaujali. Ale aj ostatné sú mi známe. :)

9 Lyra | E-mail | Web | 21. listopadu 2016 v 22:36 | Reagovat

[8]:Děkuji, těší mě, že tě zaujaly. :-) Pak dej třeba vědět, jestli sis některou z knih zmíněných v článku přečetla a jak se ti líbila. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama