Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Filmový deníček (září 2016)

11. prosince 2016 v 16:49 | Vendula Kreplová |  Kulturní koutek
S nástupem do školy poklesl počet filmů, které stíhám během měsíce zhlédnout. Přesto se v září mezi nimi několik zajímavých kousků našlo. :)


Plán 9 (1959)
Nejznámější film Eda Wooda, označovaného též za nejhoršího režiséra všech dob. To je sice spekulativní, nicméně nelze popřít, že Plán 9 není dobrý. Po stránce logiky má v sobě díry větší než krátery na Měsíci, herci jsou až na výjimky mizerní, a navzdory uměřené délce se film nehezky táhne.

Cesta do fantazie (2001)
Překrásný film, který se zalíbí každému, kdo rád sní. Hlavní hrdinka mi sice ze začátku trochu vadila, ale nakonec jsem si na ni zvykla a držela jí palce. Některé momenty na mě přece jenom byly s ohledem na rozdílnou japonskou mentalitu příliš WTF, ale jako celek film hodnotím výborně. Po vizuální stránce jde o pastvu pro oči. A zcela nezaujatá poznámka na závěr - Haku je naprosto dokonalý slaďouš.

Sebevražedný oddíl (2016)
Buďme upřímní - kdyby v tomto filmu nebyla Harley Quinn, značně by tím utrpěl. Ale ona v něm je a krade si ho pro sebe. Dokonce ani Joker na ni nemá. Příběh je docela generický a nepříliš zajímavý, naštěstí ho vynahradí hláškování a ujetost hlavních postav. Jde o solidní jednohubku na jedno zhlédnutí, víc od filmu nečekejte. Marvel stále zůstává na poli celovečerních hraných filmů nepřekonán.

Gauneři (1992)
Tarantinovy filmy mám ráda, ale občas mi sednou více a jindy méně. Gauneři jsou tím druhým případem. Přikládám to na vrub nepříliš sympatickým postavám, jejichž dialogy nejsou ani zdaleka tak propracované jako v pozdějších režisérových dílech, a jednoduchému příběhu. Bonusové body za Tima Rotha, který na sebe ze všech zúčastněných herců poutá největší pozornost a závěrečný twist jeho postavy aspoň trochu oživuje předchozí (nebojím se to napsat) nudu.

Orel Eddie (2016)
Jeden z těch filmů, kdy se z loosera stane o něco menší looser, navzdory tomu, že by to do něj ze začátku nikdo neřekl. Mé obvykle cynické srdéčko tentokrát roztálo, protože hlavnímu hrdinovi v podání dokonale ošklivě namaskovaného Tarona Egertona nelze nefandit. Potěšilo mě vidět Hugh Jackmana v civilnější roli, i když i zde hláškuje, chlastá a celkově se většinu času chová jako prase, stejně je to sympaťák. Pokud chcete něco dokázat a nikdo vám nevěří, podívejte se na Orla Eddieho, vleje vám čerstvou krev do žil.

Století Miroslava Zikmunda (2014)
Podařený dokument o jedné polovině známé cestovatelské dvojice Zikmund a Hanzelka. Miroslav Zikmund v tomto filmu vyhlíží jako inteligentní starý pán, který má co říct a navzdory svému vysokému věku stále srší energií. Snad mu to ještě chvíli vydrží. Samotný dokument má své slabší momenty, ale díky tak silnému tahounovi se přes ně nakonec hladce překlene a s grácií se dobere až k závěru. Stojí za zhlédnutí i v případě, že jste od Zikmunda a Hanzelky doposud neviděli jediný film, jako základní seznámení s nimi poslouží dostatečně.

Smrtící atrakce (1988)
Další kultovní film, jehož popularitu nechápu. Jasně, pár dobrých momentů a cynických hlášek se tam našlo, ale v paměti neutkví a herci také nijak zářní nejsou.

Oslí kůže (1970)
Dosti ujetá francouzská pohádka, kde si král chce vzít svou vlastní dceru, protože umírající manželce slíbil, že se ožení jedině s někým, kdo bude stejně krásný jako ona. Písničky mě dost iritovaly, Catherine Deneuve v hlavní roli je možná roztomilá, ale to je tak všechno, a princ je zcela zapomenutelný. Největším kladem tak zůstává Jean Marais v roli krále.

Brutální Nikita (1990)
Vydařený film, kterému nemám co vytknout. První vlaštovka Bessonovy pozdější tvorby, v níž se to silnými ženskými hrdinkami jen hemží. Navíc se tu na krátkou dobu objeví Čistič Viktor, což je naprosto geniální postava a další důvod, proč (zcela platonicky, samozřejmě) miluji Jeana Reno.

Stalo se jedné noci (1934)
Film, který jako první získal všech pět Oscarů v hlavní kategorii a dodnes se řadí mezi klasiku. Zcela právem, nutno podotknout. Tempo je svižné, herci výborní (Clark Gable má do klasického krasavce daleko, zato charisma by mohl prodávat, Claudette Colbert je mu důstojnou protihráčkou) a o vtip ve filmu není nouze. Jen snad konec působí zbytečně zkratkovitým dojmem. Přesto doporučuji ke zhlédnutí, Stalo se jedné noci je dalším důkazem, že staré filmy mají co říct i dnešním divákům.

Barbarella (1968)
Další kultovní dílo, u něhož jsem trpěla jako zvíře. Kdybych byla chlap, tak bych se aspoň mohla těšit z pohledu na polonahou Jane Fonda, ale takto jsem jenom útrpně čekala, až to skončí. Ne, takto ne.

Blade Runner (1982)
Legendární sci-fi, které jsem si po letech připomněla, tentokrát v režisérské edici. Atmosféra filmu spolehlivě funguje i dnes a jeho téma (kde přesně leží hranice lidskosti) zůstává aktuálním. Další dílo, které nezestárlo a zaslouží si být řazeno do zlatého fondu sci-fi.

12 opic (1995)
Jedním výborným sci-fi jsme začali, dalším pokračujeme… 12 opic je jedním z přístupnějších snímků Terryho Gilliama, a i přesto se může stát, že vám nemálo zamotá hlavu. Já jsem předtím už zhlédla krátkometrážní Rampu (1962), z níž film vychází, tak jsem věděla, do čeho jdu, a vývoj děje pro mě nebyl žádným překvapením. Přesto jsem si film užila, což o jeho kvalitách mnohé vypovídá. Bruce Willis je dobrý, ale Madeleine Stowe a především šílený Brad Pitt ho svými výkony předstihují.

Snídaně u Tiffanyho (1961)
Krásná Audrey Hepburn v klasickém filmu o dívce Holly, která si žije svůj sladký život, ale šťastná není a možná ani být neumí… Chování hlavní hrdinky mě takřka po celou dobu filmu štvalo, ale nedokázala jsem jí ho zazlívat, právě protože na ní jde jasně poznat, že je velmi nešťastná. Proto je happy end v tomto filmu velmi uspokojivý, ačkoliv v reálném světě to tak nefunguje. Naštěstí tu ale máme filmy, které i všem zoufalým dívkám a jejich kocourům mohou poskytovat naději.

Zaujal vás některý z těchto filmů? Chtěli byste se na něj podívat? Podělte se o své názory. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor | Web | 11. prosince 2016 v 17:51 | Reagovat

Oh, Cesta do fantazie! Mám vždycky problém popsat ten film tak, aby to vyjadřovalo moje pocity, protože neznám slovo, které by vyjádřilo kouzelnější než kouzelné. A ta hudba k tomu je dokonalá!

2 Lyra | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 16:28 | Reagovat

[1]:Jsem ráda, že se najde někdo, komu se tento film také tolik líbí. Nechápu, proč jsem se na něj podívala až nyní. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama