Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Co jste (ne)potřebovali vědět o mém blogu

31. ledna 2017 v 13:59 | Vendula Kreplová |  Výzvy a projekty
Na tento dotazník jsem narazila na starém blogu Bels a rozhodla jsem se ho vyplnit. Na rozdíl od mnoha dotazníků kolujících v hlubinách internetu mi přijde zajímavý a doufám, že ho tak budete vnímat i vy. :) Pokud se dotazník rozhodnete též vyplnit, dejte vědět do komentářů. :)


1. Jak vznikl tvůj první blog a o čem byl?
Psal se podzim roku 2005, když jsem si založila svůj první blog. Tehdy jsem byla docela čerstvě třináctileté pískle, a tomu odpovídal i obsah blogu. Uveřejňovala jsem na něm fanfikce ze světa Harryho Pottera. Když se na tuto dobu ohlížím, musím přiznat, že vše bylo velmi vzrušující. Objevovat internet a všechny možnosti, které nabízel, mě bavilo. Kdybych si tehdejší blog nechala, dost možná by dnes patřil k nejstarším na blog.cz, ale vzhledem k jeho nesmírně trapné adrese jsem ráda, že jsem ho nakonec smazala a začala s čistým štítem. :)

2. Jaký je tvůj aktuální blog, o čem je a co bys chtěla, aby v budoucnu byl?
Aktuálně se blog zaměřuje na dvě hlavní oblasti - mou literární tvorbu a kulturu. Do budoucna bych ho chtěla víc směřovat k té první oblasti, protože mám v tomto směru nemalé ambice. Uvidím, kam až to dopracuji. Blog začínal s tematikou britského filmu, ale od té doby se posunul někam úplně jinam, i když o filmech si na něm můžete počíst pořád, rozhodně již netvoří jediné téma.

3. Jak vznikly tvé blogové přezdívky?
Lyra... tuto přezdívku jsem si vybrala poměrně rychle. Chtěla jsem něco krátkého a snadno zapamatovatelného, co by znělo dobře v kombinaci s mým jménem.

4. Který ze svých článků považuješ za nejlepší?
Vážně mám vybrat jen jeden? Pokaždé když píšu článek, snažím se do něj dát to nejlepší, abych s ním já i čtenáři byli spokojení. Jsem hodně hrdá například na zamyšlení Žít jako Vulkánci?, ale obecně mohu prohlásit, že není žádný příspěvek, s nímž bych zpětně byla vyloženě nespokojená.

5. Proč bloguješ?
Protože psaní miluji a tvoří důležitou součást mého života. Kdybych už víckrát nemohla nic napsat, cosi podstatného by mi scházelo. Prakticky neuplyne den, aniž bych něco nepsala - článek na blog, recenzi, povídku, román. Navíc mě baví komunikovat s lidmi, rozebírat jejich názory, záliby, a psaní na blog je jedním ze způsobů, jak navázat nové kontakty a třeba i získat nové přátele.

6. Lituješ někdy založení blogu? Proč?
Ne. Neříkám, že mě občas nepřepadne hlodavý pocit, že psaní na blog vlastně nemá smysl... ale pak se vždy zarazím a řeknu si: A co! I kdyby to nemělo smysl, baví mě to... a proto to budu dělat dál! Jediné, co mě mrzí, je, že jsem si neuchovala články ze starších blogů (až na pár výjimek). Bylo by zajímavé sledovat můj postupný vývoj a navíc spousta těch příspěvků hovořila o událostech, které si dnes už příliš nevybavuji.

7. Jak dlouho plánuješ blog mít?
Navždy, navždy a navždy. Nebo aspoň dokud neumřu nebo nepřestane existovat internet. Jak jsem již psala, blogování je můj velký koníček a nevidím důvod, proč bych se měla svého koníčku vzdávat, když mi přináší radost. Možná časem přestanu přispívat tak často nebo se přesunu na jiný blog/server, ale úplně přestat blogovat rozhodně neplánuji.

8. Co by sis přála do budoucnosti? (Nejen v souvislosti s blogem.)
Abych mohla jednou na blog napsat o vydání svého prvního románu. A pak i těch dalších. Aby na blog chodili čtenáři a psali komentáře. Aby je bavilo mé články číst a aby mě nepřestalo bavit je psát. Těch neblogových snů je daleko víc, ale kdybych je měla všechny vyjmenovat, byli bychom tu ještě za týden. :)

9. Co na blogování považuješ za největší výhru?
Možnost komunikovat skrze blog s ostatními lidmi. Ráda si vždy vyslechnu názory ostatních a každý nový komentář mě těší (pokud nejde o spam nebo bezpředmětné vrhání hnoje). Díky blogování jsem poznala mnoho skvělých lidí, které znám nyní i v reálném světě, a za to jsem velmi vděčná.

10. Odrazoval/odrazuje tě někdy někdo od blogování?
Zatím se nikdo takový nenašel. A pokud by to někdo zkusil, se zlou by se potázal. Mám totiž patřičně tvrdou býčí hlavu a nenechám si věci vymluvit, pokud sama neuznám, že změna by mi mohla prospět. :)

11. Co nejhoršího se ti během blogování přihodilo?
Nedokážu si vzpomenout na žádný vyloženě špatný zážitek. Občas se mi vymazal rozepsaný článek, ale to se naštěstí v poslední době už nestává *klepe na dřevo*.

12. Ví tvoje okolí a rodina o tvém blogu? Pokud ne, proč? Pokud ano, jak se k tomu staví?
Rodina ano, ale nečte ho (aspoň si nemyslím, že ho čtou). Kamarádi taktéž ano, jak jsem již psala, spoustu z nich jsem poznala právě přes blog. Někteří ho čtou, někteří ne, jak už to tak bývá, každopádně jsem od nich zatím slyšela jen víceméně pozitivní názory, a to mě moc těší. Na blogu vystupuji pod svým civilním jménem, takže není problém si ho dohledat. Nestydím se za to, co píšu, takže již nevidím důvod, proč se skrývat pod pseudonymem nebo přezdívkou. Krom toho se chci na blogu prezentovat jako (začínající) spisovatelka, takže by pro mě ani nebylo produktivní psát anonymně. :)

13. Tvůj největší vzor - může to být bloger, spisovatel, fotograf, kdokoli jiný, koho si vybereš, může jich být i víc popřípadě lidé, kterých si nejvíce vážíš.
Vážím si více lidí, blogerů i neblogerů, ale raději nebudu jmenovat, protože bych určitě zrovna na někoho zapomněla, a pak bych se cítila trapně. Můj obdiv má každý, kdo dokáže svůj blog udržovat čtivý, pravidelně aktualizovaný a inteligentně psaný. Nedá se říct, že bych měla jeden vyloženě největší vzor, spíš se snažím si z každého vzít něco dobrého, nějaké ponaučení, jak věci (ne)dělat.

14. Lidé, kteří tě v blogování podporují, jsou-li tací, pokud ne, piš, proč jsi to ještě nevzdala.
Svým způsobem mě podporuje každý, kdo napíše komentář (pokud má hlavu a patu). Dokazuje mi to, že tu nekřičím jenom tak do prázdna a že psát blog má svůj význam. Takže děkuji, bez vás - čtenářů - by to nebylo ono. :)

15. Stalo se ti někdy, že se ti někdo kvůli blogu "posmíval", dobíral si tě, zasahoval ti takhle nějak do soukromí? Jak jsi to řešila? Co bys poradila těm, kterým se to stalo?
Nestalo. Můj blog není deníčkového typu, takže se tu nevyskytuje příliš mnoho materiálu, který by nějaký škarohlíd mohl použít proti mně. Lidem, kteří čelí někomu takovému, bych poradila, ať zablokují jeho komentáře a obecně zahájí mód ignorace. Nejlepší je nevšímat si toho, však ono to toho člověka časem přestane bavit. Jiným případem je kyberšikana, tady už si netroufám radit, protože je to mnohem závažnější problematika a měly by ji řešit autority.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice | Web | 31. ledna 2017 v 16:21 | Reagovat

Zajímavé otázky a perfektní odpovědi. :-)

2 Miloš | Web | 31. ledna 2017 v 18:01 | Reagovat

Líbí se mně, že ještě existují idealisté, kteří blogování berou za koníček a stále v něm vidí budoucnost. Těch, kteří ho věší na hřebík, je v poslední době až příliš.
Škoda jen, že 13. otázku odpovídáš nekonkrétně :)

3 Boudicca | Web | 7. února 2017 v 23:27 | Reagovat

Až někdy nebudu mít o čem psát, tak si dotazník také ráda vyplním. Koukám, že jsme začínaly ve stejnou dobu, bylo mi 12 a ve 14 už jsem fungovala na blogu na pise.cz, který je aktivní dodnes. Jak ten čas letí, že? Teď mě napadlo, že my se vlastně taky známe právě díky blogu, což? :D

4 Lyra | 9. února 2017 v 23:30 | Reagovat

[1]:Děkuji. :-)

[2]:Pravda, posledních pár let se to dost zhoršilo a lidí, kteří s blogováním končí nebo se aspoň stěhují, je čím dál tím víc. Možná jde o dočasnou krizi, možná už to tak bude napořád, těžko říct, každopádně mě blogování opravdu baví a hned tak s ním nepřestanu. :-)
To je záměr, nechtěla jsem zmiňovat konkrétní jména, protože bych určitě na někoho zapomněla a pak bych se kvůli tomu cítila trapně. :-)

[3]:V tom případě budu na tvé odpovědi moc zvědavá. Ani mi to nepřipomínej, mám potíže uvěřit tomu, že od dob založení mého prvního blogu letos uplyne už 12 let (což je internetový pravěk). :D Jo jo, myslím, že jsem ti nejdřív psala komentáře a pak jsem navrhla, jestli se nechceš potkat. :D

5 Tlapka | E-mail | Web | 21. února 2017 v 18:26 | Reagovat

Tenhle je skvělý, díky za inspiraci, už visí i u mě. :) Z tebe je to psaní a vášeň pro něj úplně cítit. :-)

6 Lyra | 26. února 2017 v 21:50 | Reagovat

[5]:Jé, to jsem moc ráda, že jsem někoho inspirovala, většinou to bývá naopak. :D Ano, psaní miluji a je jednou z velmi důležitých součástí mého života.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama