Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Nenasytnost nás neušetří!

11. února 2017 v 17:25 | Vendula Kreplová |  Próza
Nenasytnost nás neušetří! je humorná hříčka, která vznikla v rámci bleskovky Triumvirátu o nejlepší sloupek. Sice nezvítězila, ale já se při jejím psaní pobavila, tak doufám, že se i vy pobavíte při jejím čtení. :)


Nenasytnost nás neušetří!

Zrovna když si myslíte, že se za vašeho života už nic zajímavého nepřihodí, něco vás přesvědčí o opaku.

V mém případě to něco mělo podobu ničivé katastrofy. Takových máme na krku deset do roka. Jenže oproti dnešní situaci působí všechny předchozí mimozemské invaze, útoky zombíků a zločiny superzáporáků jako dětská hra.

Když už je řeč o dětech, víte, kde to všechno začalo? Nezkoušejte hádat, nemá to cenu.

Všechno začalo na pískovišti. Na docela obyčejném pískovišti v nijak zvláštním parku. Nikoliv na Manhattanu nebo v Londýně, ale v malé raději nejmenované obci na jihu Moravy.

Tam se objevila první z nich.

31. července 2016 si šestiletá Petra Květáčková zrovna stavěla z písku překvapivě věrnou napodobeninu Avengers Tower, když zahlédla cosi podezřelého. Vyšlo to zpoza stromu a pomalým nevzrušivým krokem se k ní blížilo. Když poznala, o co jde, podle svých vlastních slov "zatleskala a chtěla si s tím začít hrát."

Dokud to nezaútočilo. Starý pan Vomáčka, který si zrovna mezi křovím "užíval krásný výhled", Petru Květáčkovou v poslední chvíli zachránil. Petřina matka mu byla natolik vděčná, že se nikdo nepozastavil nad tím, proč pan Vomáčka dítě sledoval oblečený pouze v županu.

Události se stupňovaly nečekanou rychlostí. Pár dnů trvalo, než si lidé uvědomili, co se děje. Vytáhli pušky, pánve, válečky, aby se bránili. Tou dobou již bylo nahlášeno několik stovek mrtvých… a jejich počet se neustále zvyšoval.

Možná vás napadlo: "A co udělala vláda? Přece v tom nás, obyčejné lidi, nenechala samotné!" To byste si přáli, že?

Chyba!

Politici náhle zjistili, že mají právo na placené volno… na Bahamách. O prezidentu Zemanovi nemáme žádné zprávy. Naposledy ho prý spatřili ve zverimexu nakupovat obrovské množství kočičího žrádla. Ne že by mu bylo k něčemu platné.

Zmutované nemrtvé kočky granule nežerou. Mnohem víc jim chutnají játra. Lidská.

Když není zbytí, vystačí si i s mozečkem.

S vypětím všech sil a několika pozřenými reportéry se nám podařily odhalit následující informace. Kočky měří asi dva a půl metru. Místo drápků mají vystřelovací břitvy (trochu jako Wolverine, ale myslím, že ani Hugh Jackman by si s nimi neporadil). Na jazyku jim rostou jedovaté přísavky. A jediným úderem svých ocasů dokážou rozmlátit kmen stromu. Ne že by to dělaly. Stromy nemají játra.

Těch pár vědců, kteří ještě neposloužili našim novým kočičím vládcům za svačinku, se pokouší nalézt řešení. Zatím bez úspěchu. I kdyby dokázali něco vymyslet, čas se krátí. Každá pohřbená kočka v historii se znovu probrala k životu. A navíc se zdá, že se množí ještě rychleji než tribblové.

Nabízí se jediná možnost. Vrátit se zpátky tam, kde to celé vypuklo a snažit se najít stopy, jakékoliv. Stačil by jediný chloupek…

Neklesejte však na mysli! Celá ta zapeklitá situace má jednu výhodu. I kdyby populace České republiky nakonec z většiny vymřela, vždycky můžeme za viníka označit imigranty. Imigranti přece můžou za všechno, že jo. Vyžírají nás, a ani nepředou!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Matty | Web | 11. února 2017 v 17:44 | Reagovat

Tak tohle je hodně dobré! Pobavilo :D Představa, jak by mi po mně moji kočičí miláčkové začali najednou střílet vlastní drápy, z toho mi běhá mráz po zádech! :-D

2 Eliss | Web | 11. února 2017 v 19:49 | Reagovat

Kočičí invaze :-) Brilantní příběh!

3 Chiara | E-mail | Web | 16. února 2017 v 22:27 | Reagovat

Tak mě jsi pobavila určitě. Hlavně panem Vomáčkou a politiky. :D
Mimochodem, mám takové svrbění, jestli ty náhoudou nejsi Whovian. Tady zevnitř větší a na livejournal "smaller on the outside". Že by? 8-O

4 Lyra | E-mail | Web | 17. února 2017 v 21:44 | Reagovat

[1]:Všechno se může stát, proto je dobré být opatrný. :D Děkuji, jsem ráda, že příběh pobavil.

[2]:Mockrát děkuji. :-)

[3]:To jsem ráda, doufala jsem, že se čtenáři u příběhu pobaví. Co se Whoviana týče, trefila ses do černého. Ten seriál zbožňuji už pěkných pár let (odhadem tak 7). :-)

5 Scana | 6. června 2017 v 23:49 | Reagovat

Přečetla jsem víceméně všechno, co tu máš, a pořád se nedokážu rozhodnout jestli jsi brilantní nebo špatná. Což mě upřímně zaráží, protože normálně nemám problém se rozhodnout, udělat si obrázek a zjistit, proč se mi daný text líbí nebo nelíbí.
Myslím, že kolikrát mě zaujme nějaká  myšlenka nebo slovní spojení, ale ten zbytek se ke mně nedostane. To mě nutí k úvaze, jestli tu nějaký zbytek vůbec je, či jestli (případně co) mi brání v tom se k tomu dostat.
Mám pocit, že všechno je v takovém extrému, že ve výsledku textu uškodí, některá slova se prostě do dané situace absolutně nehodí a kvalita těch úryvků taky není zázračná. Máš velice osobitý styl, což určitě není na škodu, ale zároveň to omezuje množství čtenářů, kteří se k tobě mohou dostat.
Každopádně určitě tu nejsem, abych kritizovala. Jenom jsem chtěla vyjádřit tohle rozpolcení, co v sobě mám. Určitě bych byla ráda za možnost přečíst si něco serióznějšího.

6 Lyra | E-mail | Web | 7. června 2017 v 21:54 | Reagovat

[5]:Děkuju za zpětnou vazbu. Tyhle věci co přidávám na blog jsou opravdu jen takové humorné hříčky napsané bez vyšších ambicí. Ty propracovanější věci si schovávám do knih nebo do soutěží, takže pak není divu, že tu musím vypadat jako neumětel. :D Ale plánuji uveřejnit ukázky z chystaného románu, který je pojatý zcela vážně, takže budeš mít příležitost to zhodnotit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama