Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

TOP 5 věcí, které dělám, když se nikdo nedívá

28. května 2017 v 23:15 | Vendula Kreplová |  Z mého života
Obvykle na téma týdne nepíšu, ale tentokrát jsem si řekla, že bych to mohla zkusit. Zamyslela jsem se, co dělám, když se nikdo nedívá a přišla jsem na pět věcí, se kterými se ostatním zrovna dvakrát nechlubím... ale zároveň se za ně ani nestydím. :-)


1. Zpívám si
Zpívání mě tuze baví a ráda bych se mu věnovala víc... kdyby můj zpěv ovšem nezněl, jako když taháte velmi naštvanou kočku za ocas. Je to o to tragičtější, že v mé rodině koluje hudební talent. Moje máma umí docela dobře zpívat, můj strýc měl svého času vlastní kapelu a můj děda hraje na harmoniku. Jenže já jsem tyto schopnosti po nich bohužel nezdědila, takže si většinou zpívám jenom za zavřenými dveřmi a rozhodně ne před ostatními lidmi.


Našla jsem na YouTube písničku strýcovy bývalé kapely, tak se můžete v případě zájmu podívat. Strýc ve videu hraje na kytaru a sedí vlevo.

2. Čtu fanfikce
Občas si ráda přečtu nějakou tu fanfikci, zvlášť pokud se v ní pohybují mí oblíbení hrdinové. Ideálně takoví, o nichž čas od času ráda fantazíruji. A pokud je náhodou ona fanfikce do osmnácti let nepřístupná... no, to je život, ne?

3. Brečím
Obecně jsem tuze bezcitná a chladná bestie, ale občas to na mě dolehne a pak roním slzy. Nejčastěji u dojemných filmů. I když dojemných... Ani nemusí jít o typické romantické snímky, jaké jste si možná právě představili. Byla jsem schopná brečet například i u X-Menů, když zabili profesora Xaviera... Oops, spoiler!

4. Nahrávám videa na castingy
Opět jedna z věcí, které ráda dělám sama. Někteří herci preferují, když jim někdo nahazuje text. To v mém případě tak úplně nepřichází v úvahu. Jednak u nás doma nikdo pořádně neumí anglicky, takže by mi nemohl číst druhou část dialogu, a také se dokážu lépe soustředit na to, abych se do postavy vcítila, když vím, že mě nikdo nesleduje.

5. Sprchuji se
Proč? Odpověď je jednoduchá! Protože jsem viděla film Psycho od Alfreda Hitchcocka. A kdyby vám to nestačilo, tak doporučuji k poslechu tuto písničku, která je vyloženě hymnou všech paranoidních lidí (i dalších stvoření).


A co děláte vy, když se nikdo nedívá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor | Web | 28. května 2017 v 23:46 | Reagovat

Když zabili Xaviera? Vůbec. Ale u té druhé smrti jsem řvala spolu s celým sálem. Tolik lidí odcházet s červenýma očima jsem ještě nezažila :D

2 Dagmar | Web | 29. května 2017 v 8:30 | Reagovat

U filmů řvu jak tur, to je něco, co mě dokáže dostat. Třeba takový Marley a já, to bylo něco!

3 Malá Černovláska | Web | 29. května 2017 v 13:28 | Reagovat

Zpívám! A pořád :-D nebo si povídám sama pro sebe, což je ta horší varianta :D

4 Boudicca | Web | 29. května 2017 v 20:06 | Reagovat

Taky u filmů obvykle nezvládám emoce, konečně možnost se beztrestně vybrečet do zásoby. :D Občas si něco pustím na cestě do Prahy ve žlutém autobusu a pak jen nenápadně sleduji, zda si spolucestující všiml mého neustálého a děsně "nenápadného" popotahování. :D

5 Lyra | E-mail | Web | 7. června 2017 v 21:51 | Reagovat

[1]:Ta druhá smrt se mě naopak vůbec nedotkla, asi jsem divná. :D

[2]:Těší mě, že nejsem jediná, kdo se u filmů rád dojímá. :-)

[3]:Vida, na povídání sama pro sebe jsem zapomněla, to by byl bod číslo 6! :D

[4]:Prosím tě, oni nemají čas tě sledovat, beztak sami taky zrovna brečí u filmu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama