Povídky, básně, články o psaní, recenze na filmy a knihy - značka: zevnitř větší!

Krev minulosti: ukázka

24. června 2017 v 17:12 | Vendula Kreplová |  Próza
Krev minulosti je můj první román. Žánrově jde o městskou fantasy a detektivku v jednom zasazenou do českých končin. Na vydání knihy se pracuje, prozatím vás snad potěší ukázka, kterou na blogu slibuji už delší dobu. Jde o první dvě scény románu. Ať se líbí! :)


Krev minulosti

Prolog - rok 2000

V roce 1865 bývaly mimořádně chladné noci.

Alexandr si na ně vzpomínal dokonce ještě nyní. Během svého dlouhého života sice ztratil mnoho vzpomínek, kterých si cenil, ale na všudypřítomný pocit chladu zapomenout nedokázal.

S rukama zaraženýma v kapsách kožené bundy mlčky shlížel ze střechy činžáku. V uších mu jako údery kladivem rezonoval nepřetržitý tlukot srdcí všech obyvatel domu. Většina z nich poklidně spala, aniž by si byli vědomi přítomnosti dravce ve své blízkosti.

Se cvikem získaným v průběhu let se mu povedlo rušivý zvuk vytěsnit. Ustoupil do pozadí a uvolnil prostor dalším, potenciálně zajímavějším vjevům, které působily na Alexandrovy zjitřené smysly.

Například výkřik o pomoc.

Kdosi ho uťal v zárodku. Alexandr ho přesto postřehl. Povzdychl si a rozběhl se člověku v nesnázích podat pomocnou ruku.

Zatímco utíkal na místo činu, nemohl si pomoci, aby nezpochybňoval své pohnutky. Lidé pro něj představovali pouze potravu, případně prostředek k rozptýlení. Nikdo z jeho rasy je nevnímal jinak. A pokud náhodou ano, nechlubil se tím. Alexandr chápal soukromé slabůstky, ale to neznamenalo, že by byl ochoten je tolerovat. A protože zastával pozici vrchního dohlížitele v tomto městě, všichni byli povinováni se řídit jeho vůlí.

Podobná moc mu poskytovala dostatek prostoru k prosazování vlastních cílů. Skrývala však v sobě i druhou, méně zábavnou stránku - nutnost vyhledávat a trestat pachatele nelidského původu, kteří se dopustili vážných zločinů.

Vzhledem k rychlosti s jakou byl výkřik nešťastníka přeťat, se jednalo o případ spadající do Alexandrových pravomocí.

Vida, a to jsem si myslel, že tento večer bude nudný, problesklo Alexandrovi hlavou, zatímco neslyšně běžel po potemnělé ulici a vyhýbal se zaparkovaným autům i ojedinělým chodcům. Možná se strachoval zbytečně. Stejnak z něj mohli zahlédnout leda tak rozmazanou šmouhu, a to ještě pouze v případě, že by hleděli přímo jeho směrem.

Alexandr nicméně razil heslo, že když dojde na opatrnost, nikdy jí není dost.

A opět jsem se v tomto nemýlil, ušklíbl se, když za necelých třicet vteřin dorazil na místo. Do citlivého nosu ho udeřil pach srsti.

Vzápětí na něj skočil obrovský pes. Z pootevřené mordy odlétaly sliny. Že jde o měniče a nikoliv obyčejné zvíře prozrazoval záblesk inteligence v jeho tváři.

Alexandr rychle uskočil stranou. Měnič takřka komicky vyvalil oči, když mu do hrudi vrazil nabroušené ostří. Rozhlédl se, ale všichni ostatní utekli do bezpečí, kde si nejspíš budou lízat rány a ztracenou hrdost.

Poklekl ke zhroucenému tělu. Mladý muž na něj hleděl, ztěžka dýchal. Nezbývalo mu příliš mnoho času, tep srdce se zpomaloval. Alexandr si zkušeným okem prohlédl kousance a škrábance. Samy o sobě nebyly tak vážné, ale jed, který pronikl oběti do těla, se chystal postarat o to, co povrchové rány nezvládly.

"Pomůžu ti," prohlásil Alexandr. Přivřel oči, soustředil se a přitiskl prsty na mladíkovy spánky.

Těsně před tím, než David upadl do bezvědomí, uslyšel v mysli cizí hlas.

O patnáct let později

V hlavě mu třeštilo jako po celonočním flámu. Ve skutečnosti možná ještě hůř. David si matně vybavoval, že když oslavil osmnácté narozeniny, několikrát se opil. Alkohol sice chutnal hnusně, ale tenkrát byl ochoten udělat cokoliv, aby naštval svou matku. Přísnou matku. Matku katoličku.

Matku, která ho vyhodila z bytu ve chvíli, kdy se dozvěděla, že jí nikdy nedá vnoučata.

Avšak ani tehdy, když po prokalené noci zvracel a musel čelit jejímu hněvu, se necítil tak špatně jako nyní.

Slova jako koordinace pohybů pro Davida ztratila smysl. Připadal si jako loutka, kterou jedním náhlým řezem připravili o provázky a ponechali napospas okolnímu světu. Bez kontroly. Bez síly.

V ústech cítil železitou chuť. Na okamžik si nebyl jistý, jak se tam dostala, než mu došlo, že se jedná o jeho krev.

Vzápětí si uvědomil, že jeho ústa nejsou jediné místo, kde krvácí.

Spíše zázrakem než svým vlastním přičiněním se David ocitl ve vchodu paneláku, kde bydlel. Ještě nikdy nebyl tak rád, že vidí povědomé dveře s tabulkami z mléčně bílého skla, otlučené poštovní schránky, z nichž každá hrdě nesla jméno svého majitele, a především výtah, který pro Davida v tuto chvíli představoval bod spásy, k němuž s nadějí upínal zrak. Už jen pár kroků, aby se ocitl v bezpečí kabiny, kde bude snad moct na chvíli spočinout, než ho výtah vyveze do osmého patra a tam na něj čeká klid a bezpečí vlastního bytu…

Že to nepůjde, Davidovi došlo ihned, jakmile vykročil vpřed.

Kolena se mu podlomila náhlou slabostí, když četné řezné i jiné rány konečně získaly převahu nad přirozenými regeneračními schopnostmi jeho těla.

David se sesul k zemi a zůstal ležet, tvář opřenou o špinavé dlaždičky. Příjemně chladily.

Kdy začalo pršet? pomyslel si omámeně. Tichý zvuk kapek - kap, kap - postupně zesiloval. Netrvalo dlouho a Davidova mysl se v něm začala topit. Nemohl dýchat, bolest se stupňovala a bodala efektivněji než desítky nožů naráz.

Když se jeho tělo konečně uráčilo omdlít, David to přijal s vděčností, jakou nepocítil už dlouho.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adís | E-mail | Web | 24. června 2017 v 18:45 | Reagovat

Ohoho, to vypadá zatraceně dobře! Argh, taková fantasy...! U jsem dlouho nečetla od doby, kdy jsem naposledy přečetla Alfu & Omegu. Vypadá to zajímavě! :) :3 Témata, kdy se lidi mění na zvířata zbožňuji. :3

2 padesatka | E-mail | Web | 24. června 2017 v 20:03 | Reagovat

Fantasy nečtu, jen doufám, že originál nebude tak blogově členěný... ;-)

3 Lyra | E-mail | Web | 24. června 2017 v 21:41 | Reagovat

[1]:Děkuju, jsem ráda, že se ukázka líbila. :-)

[2]:Pochopitelně ne, mám text formátovaný jinak, ale blog.cz mi to vždycky rozhodí.

4 Čerf | E-mail | Web | 26. června 2017 v 7:22 | Reagovat

Vypadá to zajímavě, ale blog podobnému většímu formátu, myslím, moc nepřeje, proto se snažím nedělat si o knížce obrázek podle blogových ukázek.

5 Lyra | E-mail | Web | 5. července 2017 v 10:26 | Reagovat

[4]:Ano, blog.cz je v tomhle ohledu značně problematický, ale s tím už bohužel nic neudělám. Děkuji za názor. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama